Archeologická sbírka Národního muzea

V současnosti archeologickou sbírku tvoří více než půl milionu předmětů. V CES je evidováno 410 743 evidenčních čísel.

Členění sbírkových fondů podle jednotlivých období:
Starší a střední doba kamenná
Mladší doba kamenná
Pozdní doba kamenná
Doba bronzová
Starší doba železná
Mladší doba železná
Doba římská a doba stěhování národů
Raný středověk

VSTUP DO ELEKTRONICKÉ DATABÁZE ARCHEOLOGICKÉ SBÍRKY


Starší a střední doba kamenná
(paleolit a mezolit, zhruba přes 1 000 000-6000/5600 př. Kr.) představuje velmi dlouhé období od počátků vývoje lidské kultury ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) až po nástup mladších čtvrtohor (holocénu). Hospodářským základem této epochy byl lov a sběr rostlinné potravy.
Nepočetnou kolekci nálezů z těchto období ve sbírce tvoří převážně nástroje, zbraně a ozdoby kamenné, kostěné či parohové. Nejstarší z nich, vyráběné otloukáním valounů a odštěpků kamene, jsou zastoupeny především nálezy z Prahy-Sedlce a Mělníka-Mlazic. Časem je nahradily dokonalejší výrobky, štípané a do různých tvarů jemně opracované z pazourku či křemence. Mezi mladopaleolitickými soubory, zhruba odpovídajícími slavné kultuře lovců mamutů na jižní Moravě, vynikají nálezy ze sídlišť v Praze-Jenerálce, Lubné u Rakovníka či v Řevnicích u Prahy. Z některých (Holedeč, Keblice) pocházejí i vzácné doklady nejstaršího umění – rytiny na kameni či kosti. Celky z lokalit Českého krasu (zejména z jeskyně Nad Kačákem) jsou sice malé, ale významné, protože jde o doklady nejstaršího osídlení českých jeskyní. Závěr paleolitu dokumentuje předejším soubor z Kvíce na Slánsku, charakter hmotné kultury obyvatel Čech v přechodném období mezolitu ukazují nejlépe kolekce drobnotvaré kamenné industrie z mělnického Polabí (sídliště na písečných přesypech u Hořína – které patří k největším prozkoumaným lokalitám mezolitu v Čechách a na Moravě – a sídliště u Kozel).


Mladší doba kamenná
(neolit, 5600-4400 př. Kr.). Pro období mladší doby kamenné je charakteristické především produktivní hospodářství opírající se o zemědělskou výrobu a s ním souvisejícími stálými sídlišti. Vznikla a rozšířila se výroba textilu, zpracování dřeva broušenými kamennými nástroji, výroba keramiky, objevily se nástroje a zařízení pro potřeby obilnářské výroby (srpy, kamenné mlýnky).

Torzo sošky z ChabařovicTorzo neolitické sošky z Chabařovic, foto L. Káchová

Převážnou část poměrně bohaté sbírky muzea tohoto období tvoří keramika, v menší míře broušené kamenné nástroje, kamenná štípaná industrie a další druhy nálezů. Významný soubor nálezů byl např. získán ze sídliště kultury s lineární keramikou v Kosoři (okr. Praha-západ). Důležité z hlediska vývoje poznání této kultury jsou i nálezy z jeskyní Českého krasu. Druhá významná skupina nálezů z období neolitu pochází ze žárového pohřebiště kultury s vypíchanou keramikou v Praze-Bubenči. Jde zejména o keramické nádoby, broušené kamenné nástroje, pískovcové brousky, pazourkové čepelky. Soubor je cenný mj. tím, že tvoří jeden ze základních pilířů pro stanovení chronologického vývoje zmíněné kultury. Jiný významný soubor nálezů, zejména keramiky z období lengyelské kultury (kultury s moravskou malovanou keramikou), byl získán na sídlišti s mohutným příkopovitým ohrazením ve tvaru oválu, na několika místech přerušeným vchody v Hlubokých Mašůvkách (okr. Znojmo).
Další cenný soubor nálezů pochází ze sídliště kultury s vypíchanou keramikou ve Mšeně (okr. Mělník), na jehož ploše bylo mj. objeveno 15 úplných nebo částečně zachovaných půdorysů stavebních struktur, převážně domů, tvořených kůlovými jamkami a základovými žlábky. K nejvzácnějším nálezům pocházejícím z této lokality patří hromadný nález kamenných nástrojů, který sestával z kopytovitého klínu, ploché kopytovité sekery a dvou kopytovitých sekeromlatů rozdílné velikosti (obr. 1,2). Depot, který se našel uvnitř domu, představuje zřejmě tzv. základovou oběť. Z téhož období sem náleží soubor kamenných nástrojů k lámání vápence (mramoru) a náramky a jiné předměty z téže horniny z lokality Sázava-Bílý kámen.
K vzácným předmětům neolitu se řadí i nálezy, které souvisí s tehdejším kultem: např. torzo velké sošky z nejstaršího stupně kultury s lineární keramikou z Chabařovi, okr. Ústí nad Labem, antropomorfní nádoba lengyelské kultury ze Svodína, okr. Nové Zámky (Slovensko), a z Buštěhradu u Kladna, jakož i nádobka zdobená čtyřmi lidskými stylizovanými postavami z Prahy-Podbaby. Do stejného duchovního okruhu patří asi i mísa kultury s vypíchanou keramikou z Litoměřic; její vnitřní výzdoba je rozdělena do čtyř kvadrantů s celkem 27 (původně asi 28) značkami, což připomíná kalendář, měsíc rozdělený na týdny a dny. Z hlediska posuzování vztahu kultury s keramikou vypíchanou a lengyelskou má klíčový význam kostrový hrob z Prahy–Dejvic, vybavený sedmi keramickými nádobami, třemi pazourkovými čepelemi a kamenným sekeromlatem. Obsahoval totiž vedle složky domácí i nádobku zvoncovitého tvaru s červeným malováním, jejíž původ je třeba hledat v lužianské skupině lengyelské kultury na území dnešního jihozápadního Slovenska.


Pozdní doba kamenná
(eneolit 4400-2200 př. Kr.) představuje ve střední Evropě období, v němž došlo k výrazným změnám v ekonomické sféře, k vyvrcholení specializace kamenných a kostěných artefaktů a k zavedení nových výrobních nástrojů. Tehdy se na našem území objevila první skutečná hradiska (výšinná opevněná sídliště) a začala se rozvíjet barevná metalurgie (měď). Užití oradla způsobilo změny zasahující do samé podstaty uspořádání společnosti. Dochází k vyšší míře dělby práce, ke vzniku a stabilizaci patriarchátu a k postupné majetkové a společenské diferenciaci pravěké společnosti. Podle některých teorií bývá zejména druhá polovina eneolitu považována za období rozsáhlých migrací, kdy na naše území přišli i první Indoevropané.
zvoncovité poháryZ období časného a staršího eneolitu má v Čechách značný význam především kultura nálevkovitých pohárů, kterou ve sbírkách reprezentují dva význačné soubory sídlištních nálezů. První pochází z výšinného sídliště v poloze Hrada pod vrchem Mužský u Mnichova Hradiště. Výzkum přinesl mimo jiné doklady o tamní zemědělské osadě, která se patrně podílela i na těžbě jaspisu na Kozákově u Turnova. Druhý velký soubor je ze sídliště obce Makotřasy poblíž Slaného. Jeho součástí byl ojedinělá, příkopem a palisádou ohrazená přes 9 ha velká čtvercová plocha, mající pravděpodobně kultovní a astronomický účel. Na sídlišti se nalezly rovněž nejstarší doklady tavby mědi v Čechách.
Do středního eneolitu jsou u nás řazeny zejména kultura s kanelovanou keramikou neboli badenská, kultura řivnáčská a kultura s kulovitými amforami. V našich sbírkách z prvně jmenovaného období pochází např. stolní picí souprava keramických nádob (džbán, dva menší džbánky a 13 koflíčků - čerpáčků), nalezená v Dřevčicích u Brandýsa n. Labem. Speciální picí nádoby se servisem spolu s určitým kodifikovaným způsobem společného pití měly rituální význam jakožto sociální symbol tehdejší patriarchální společnosti. Důležitý je rovněž inventář unikátního hrobu z Velvar (okr. Kladno). V kameny obložené hrobové jámě spočívaly dvě neúplné kostry a v amforovité nádobě přepálené zlomky lidských kostí. Kromě dalších tří nádob patřily k hrobové výbavě dva měděné spirálovité manžetovité náramky, závěsky z měděného plechu i z mořských lastur a zejména vytepávanou výzdobou opatřený honosný náprsník (pektorál) z měděného plechu. Velmi četné jsou doklady o materiální náplni kultury řivnáčské. Kromě předmětů z eponymního naleziště (kopec Řivnáč severně od Prahy) je ve sbírce velký soubor nálezů z opevněného pahorku Homolka u Stehelčevsi (okr. Kladno). Pro tuto kulturu jsou specifické džbánky a hrnky s uchy protaženými v jejich horním oblouku do dvou výčnělků – tzv. ansa lunata nebo cornuta (patrně symbol rohů nebo měsíce), za luxusní předměty lze považovat vesměs importované misky na nožce z okruhu balkánské vučedolské kultury.
V závěru eneolitu se v Čechách a značné části Evropy střetáváme se dvěma výraznými kulturními okruhy – kulturou se šňůrovou keramikou a kulturou se zvoncovitými poháry (zasahující až do severní Afriky). V souvislosti s prvním můžeme zejména upozornit na unikátní zásobní nádobu nalezenou v úzké skalní puklině na vrchu Bacín u Berouna, na hrobové nálezy z Prahy-Bubenče (obsahovaly i náhrdelník a náramky ze psích zubů a perleťových kroužků), či na předměty z pohřebiště nedaleko Bylan u Českého Brodu (drobné měděné ozdoby, náhrdelník z jantarových korálků). Z kultury zvoncovitých pohárů pojmenované po typických, často bohatě zdobených nádobách stojí za zmínku nálezy z hrobů od Bylan u Českého Brodu (v jednom z hrobů byla zdobená obdélná destička ze zlatého plechu) a pak obsah kostrového hrobu ze Stehelčevsi (okr. Kladno). Ten kromě poháru a kamenné sekerky obsahoval měděnou dýku, kamenný brousek na opracování násad šípů, kamennou „nátepní“ destičku (používanou jako ochrana zápěstí lukostřelců) a vápencový idol. V něm byl rozpoznán symbol plodnosti – falus, mající obdoby v oblasti Středomoří.

Doba bronzová
Doba bronzová 2200-800 př. Kr. Charakteristickým znakem doby bronzové je výskyt a postupem doby široké využití bronzu (slitiny mědi a cínu) pro výrobu ozdob, nástrojů, zbraní a dalších artefaktů. Užívání bronzu bylo bezpodmínečně spojeno s rozvojem specializovaných znalostí a dovedností. V poměrně krátké době dochází ke zdokonalení procesu výroby bronzových předmětů zahrnující prospekci a těžbu potřebných surovin a k celkovému rozšíření sortimentu kovových předmětů.Část depotu dýk z Kozích hřbetů
O mistrovství kovolitců starší doby bronzové svědčí např. bronzové dýky z hromadného nálezu na Kozích hřbetech v Praze 6 – Suchdole. V hrobech únětické kultury byly poměrně hojně uloženy předměty ze zlata a jantaru. Z období kultury mohylové nad jiné vyniká dvojice zlatých manžetovitých náramků s plastickou výzdobou z Kralup nad Vltavou – Minic. Vzácný depot kultury knovízské z Jenišovic (okr. Mělník) obsahoval 205 bronzových předmětů, 3 jantarové korálky a železný kroužek. Za pozornost stojí zejména 14 tepáním zdobených knoflíků z bronzového plechu a 2 štítové bronzové spony. Jiného charakteru je depot nalezený u dvora Rymáň u Svárova (okr. Kladno). Sestává z 5 zdobených bronzových kruhů, kování ve tvaru přesýpacích hodin a zejména ze dvou téměř stejných bronzových mečů s rukojetí původně vykládanou kostí. Tyto meče svým štíhlým tvarem a délkou nasvědčují tomu, že byly jezdeckou zbraní, třebaže hlavní vojenskou sílu v té době představovala pěchota. Jeden z nejbohatších hrobů 13. století př. Kr. ve střední Evropě je spjat s mohylou objevenou u Milavčí na Domažlicku. Kromě jiného vydal zcela ojedinělý čtyřkolový bronzový vozík s kotlem, bronzový meč, 2 bronzové nádoby a kožený pancíř s bronzovými ozdobami. K jiným mimořádným předmětům můžeme přiřadit i zlatou sekerku – symbol bohatství a moci – nalezenou na poli u Sokolče (okr. Nymburk), svitky zlatých drátů svinutých do tvaru osmičky (Černilov u Hradce Králové) nebo depot bronzových labutěk nalezený na břehu Jizery u obce Svijany poblíž Turnova. Posledně zmíněný soubor obsahuje 14 labuťkovitých kování s tulejkou, zákolníček s hlavou ve tvaru labuťky, bronzový hřeb s ozdobnou hlavou a 2 kuželovité nástavce s vrcholy zdobenými třemi prstenci. Předměty, jež jsou krásným dokladem kultu vodních ptáků, rozšířeného právě na konci doby bronzové, mohly být původně součástí kultovního vozíku zhotoveného ze dřeva.

Starší doba železná
(doba halštatská, 800 - 450 př. Kr.) představuje období, ve kterém ve střední Evropě dochází k významným sociálním proměnám. Tehdejší společenské uspořádání se projevuje výraznou diferenciací zejména na pohřebištích, kde nalézáme vedle chudých žárových hrobů také hroby bohaté a hroby se zbraněmi. Zvláštní kategorií jsou „knížecí“ komorové hroby pod mohylami, vybavené čtyřkolovými vozy, jejich součástmi, koňskými postroji a keramickými nebo i bronzovými nádobami, zbraněmi a šperky (Lovosice, Horákov). Uvedená diferenciace svědčí o tom, že ve společnosti tohoto období hrají výraznou roli vojenské družiny, soustředěné kolem vedoucí osobnosti-náčelníka. Základním typem obydlí se staly domy částečně zahloubené do země – polozemnice. Součástí osad bývají opevněné dvorce pro výše postavené jedince. „Knížata“ pohřbívaná ve velkých mohylách si jako svá sídla budovala malá opevněná hradiště. Objevují se však i rozsáhlá hradiště s mohutnými kamennými hradbami.
Na některých z nich nalézáme i doklady kontaktů s jižními nebo jihovýchodními oblastmi. Tím je např. hradiště v Minicích u Kralup n/Vlt. s nálezy výhonků středomořského korálu či zlomkem amforovité nádobky snad z Karpatské kotliny, která představuje nejstarší doklad nádoby točené na hrnčířském kruhu u nás.
V technologii výroby dochází k rozvoji železářství. Nicméně bronz je v této době nadále používán k výrobě nejrůznějších druhů artefaktů. Základem ekonomiky halštatského období je však nadále zemědělství a chov dobytka. Pro náboženské obřady lidé stavěli svatyně, uctívali stromy a nápadné přírodní útvary (Burkovák u Nemějic), ve zvýšené míře užívali jeskyně (Habrůvka-Býčí skála).
Pozdně halštatské období je zároveň charakteristické výraznějším výskytem importovaných výrobků středomořského původu. Některé importy jižní provenience známe sice již ze starších fází (Hánov), avšak nově se setkáváme např. s výraznějším výskytem některých typů bronzových etruských tzv. zobákovitých konvic či s athénskou černofigurovou nebo červenofigurovou keramikou. Přejímání některých módních prvků dokládají např. artefakty (závěsky, nádoby) ve tvaru „etruské“ boty se vzhůru vytaženou špičkou (Jikev).


Mladší doba železná
(doba laténská, 2. polovina posledního tisíciletí př. Kr.) je charakterizována nástupem Keltů. Jsou prvními obyvateli našich zemí, které známe pod jménem. Keltové ve velkém množství vyráběli rozmanité nástroje, zbraně a ozdoby, zdokonalili výrobu keramiky za pomoci hrnčířského kruhu. Od konce 2. století př. Kr. budovali opevněná výrobní a obchodní střediska – oppida, považovaná často za počáteční formu měst. S keltským etnikem je spojeno užívání prvních mincí na našem území.
Nejstarší keltské památky starolaténského slohu patří především 5. století př. Kr. období charakterizovanému tzv. dvorským prostředím. Kontakty s civilizacemi u Středozemního moře, především s Etrusky, se projevily i v dovozu luxusního zboží, mj. šperků ze zlata a bronzu, bronzových, keramických a výjimečně i skleněných nádob.
Svědectví o tom vydala např. mohyla z Hradiště u Písku: 2 bronzové konvice, 2 bronzové mísy etruské výroby a 2 páry zlatých náušnic etruského původu, 1 spirálovitý a 2 masivní kruhy ze zlata atd. Mohyla bývá považována za hrob ženy z nejvyšší „knížecí“ vrstvy. Podobný „knížecí“ hrob se našel v minulém století u Hořoviček, okr. Rakovník. Jeho nitro skrývalo železné součásti koňského postroje, 2 bronzové mísy a jiné předměty, mezi nimiž vynikaly bronzové faléry s maskovitou výzdobou. Jiné nálezy z tohoto období pocházejí z pohřebiště Manětín-Hrádek (okr. Plzeň-sever), např. bronzová spona, jejíž lučík je tvořen poloplastikou figurky muže, přehnutou v oblasti kolen a hrdla.
Velký přelom v historii a kultuře Keltů znamená období krátce po roce 400 př. Kr., které se považuje za počátek expanze keltských vojenských družin. Klasickou ukázkou pozdějšího vysokého stupně zručnosti tehdejších řemeslníků je např. soubor několika tisíc kovových šatových spon, kroužků a náramků, prstenů a dalších předmětů nalezených v bronzovém kotlíku, který byl pravděpodobně jako votivní dar uložen do Obřího pramene v Lahošti u Duchcova. Podobným dokladem úrovně umělecko-řemeslné práce Keltů je výbava stovek pohřbů 4. - 3. století př. Kr. Jako příklad lze uvést i bronzový řetězový opasek z litých křížových článků spojovaných kroužky (jednotlivé části opasku jsou zdobeny emailem červené barvy) z lokality Telce (okr. Louny).
Opuková hlava ze Mšeckých ŽehrovicVyvrcholení vývoje keltského osídlení představuje pozdně laténské období, zvané též období oppidální. Jedno z oppid - Třísov u Českého Krumlova – má v síti středoevropských opevněných sídlišť mimořádné postavení. Leží totiž v krajině bohaté na ložiska tuhy, kterou Keltové přidávali do keramické hmoty. Důležitá byla i strategická poloha tohoto místa jako stanice na nejkratší spojnici mezi Čechami a Podunajím. Poloha chráněná jednak příkrými srázy, jednak na přístupové straně opevněním tvořila z Třísova takřka nedobytnou pevnost. Zajímavým prvkem ve vnitřní zástavbě oppida byla oktogonální stavba sakrálního charakteru, situovaná na mírném svahu severní akropole. Vyspělé hospodářství dokládá i množství železných nástrojů, které spolu s keramikou tvoří největší část nálezů v lokalitě. Dokladem mincovnictví na Třísově by mohl být malý úlomek keramické destičky s jamkami na roztavení zlata, ale i jemné vážky na vážení zlatého prachu nebo zlatých zrnek. Jedna z objevených mincí je zlatá s trojúhelníkem uprostřed a s paprsky směrem k okraji. U nás, ale i v celé Evropě jsou známy nálezy z dalšího oppida, z Hradiště u Stradonic (okr. Beroun). Bohužel, objev zlatých mincí (tzv. duhovek) roku 1877 přilákal na lokalitu různé dobrodruhy a hledače pokladů, kteří ji značně poškodili. I přesto jsou nálezy ze Stradonic jedním z pilířů archeologické sbírky a vzhledem ke svému nezastupitelnému významu se staly tématem rozsáhlého mezinárodního badatelského projektu, při kterém jsou vyhodnocovány údaje o ekonomickém a společenském vývoji tehdejšího období, kdy byly kladeny základy historické evropské civilizace.
Světově proslulým nálezem v našich sbírkách je provedením jedinečná opuková hlava boha-héroa ze Mšeckých Žehrovic (okr. Rakovník), objevující se ve všech významných publikacích o Keltech. Kamenná hlava muže s typickým keltským torquesem (nákrčníkem), knírem a obočím elegantně zakončeným spirálou mohla být původně snad součástí celé sochy. Není bez zajímavosti, že poblíž místa nálezu kamenné hlavy se podařilo odkrýt obdélníkovitou opevněnou strukturu o rozměrech 200 x105 m, jíž se přisuzuje význam jedné z rezidencí tehdejší společenské elity.


Doba římská a doba stěhování národů
představují období (1. – 6. století po Kr.), kdy na území České republiky žilo obyvatelstvo germánského původu (Hermunduři, Markomani, Kvádové, Herulové?, Durynkové, Langobardi). Zejména v době římské (1. – 4. století) se jedná o období, kdy byl místní život ovlivněn sousedstvím Římské říše, jejíž podunajská hranice se dotýkala Moravy. Bohaté styky s Římskou říší dokládají četné předměty římského původu – tzv. importy (například luxusní kovové nádoby z bronzu a stříbra, šperky, zbraně aj.) a římské polní tábory zjištěné na jižní a střední Moravě. V neklidném období stěhování národů (5. – 6. století) vliv zanikajícího Impéria postupně slábne, až mizí docela. Dějiny začínají tvořit nově příchozí germánské kmeny, které původní obyvatelstvo zčásti vytlačují, zčásti se s ním asimilují, aby nakonec v následujícím století byly vystřídány Slovany.
Výbava hrobu z ŘepovaMezi nejcennější předměty z doby římské uložené ve sbírkách muzea patří nálezy z bohatých žárových pohřebišť v Dobřichově - Pičhoře, Dobřichově-Třebické a Třebusic na Kolínsku. Výjimečné jsou i nálezové soubory - pohřební výbavy z ojedinělých kostrových hrobů, v nichž lze vidět zástupce germánských elit (např. Řepov). Výše zmiňované pohřebiště v Dobřichově – Pičhoře z území středních Čech je spojováno s existencí tzv. Marobudovy říše z počátku 1. století po Kr., která se na krátkou dobu stala nebezpečnou samotnému Římskému impériu. Podařilo se zde identifikovat téměř dvě stě žárových hrobů. V šesti hrobech byly pozůstatky uloženy do bronzových nádob, které byly do Čech dovezeny ze vzdálenější oblasti Římské říše – Itálie a Galie. Do honosného vědra s atašemi představujícími hlavy mainad bylo uloženo vedle spálených lidských kostí a dalších předmětů také velké množství zlomků různých bronzových nádob. Bronzová nádoba, jež představuje dokonalou práci italských dílen doby Augustovy, se do našeho prostředí zřejmě dostala jako dar římských hodnostářů určený nějaké významné osobě. Jinou luxusní práci, tentokráte galských dílen, reprezentuje tzv. bodlákovitá spona.
Nejsou to však pouze divácky atraktivní nálezy z pohřebišť, které jsou součástí sbírek doby římské, ale také nálezový materiál, pocházející ze sídlišť (Tuchlovice, Mlékojedy aj) a depotů (Sendražice – depot braní z doby markomanských válek).
Doba stěhování národů je ve sbírkách zastoupena několika významnými nálezy bohatých výbav kostrových hrobů jak vinařské skupiny (Úherce), tak i mladšího období (Světec). Žena, pohřbená na lokalitě Úherce (okr. Louny), byla na svou poslední cestu vybavena párem stříbrných pozlacených spon, stříbrnou přezkou, skleněnými korály, deseti malými závěsky, skleněnou a keramickou nádobou a dalšími nálezy. Zlaté závěsky různých tvarů tvořily překrásný náhrdelník. Mladší stupeň doby stěhování národů je dokumentován bohatým kostrovým hrobem starší ženy z lokality Světec u Bíliny. Hrob s párem stříbrných pozlacených spon, který představuje jedinou výraznou práci zvěrného stylu v Čechách, obsahoval dále bronzový cedníček, kování v podobě ryby a mušli Cypraea. Cedníček i kování v podobě ryby jsou symbolem křesťanství a mohou svědčit o kontaktech Langobardů s křesťanským prostředím středomořského (severoafrického) světa.
Kromě takto výjimečných nálezů, je sbírka tvořena také neméně zajímavými a hodnotnými nálezy z archeologických výzkumů dalších pohřebišť doby stěhování národů (Vinařice, Záluží u Čelákovic, Praha Podbaba aj.).


Raný středověk
(6. - 11. století). První Slované přišli do českých zemí v 6. století. Vnitřní stabilizace, předpokládaný příliv dalšího slovanského obyvatelstva a nebezpečí ze strany avarských kočovníků a franské říše vedly ve 20. letech 7. století k vytvoření prvního předstátního útvaru západních Slovanů v čele s franským kupcem Sámem.
Do 7. století rovněž spadá stavba nejstarších slovanských opevněných hradisek, která se i později stala charakteristickým prvkem raně středověkých Čech (doba hradištní). Zatímco v 8. století se v Čechách uplatňoval vliv uměleckého stylu Avarů, v 9. věku se Čechy nacházely na pomezí vlivu Franské říše a Velké Moravy, nového státního útvaru západních Slovanů. Na přelomu 9. a 10. století, v době, kdy Velká Morava podléhala náporu staromaďarských kmenů, se ve středních Čechách konsolidovala moc knížecího rodu Přemyslovců. Geneze státního útvaru Přemyslovců – českého knížectví, byla dlouhodobým procesem, který probíhal po celé 10. století a byl prověřen stabilizací v době vlády knížat Oldřicha a Břetislava I. po krizi, k níž došlo na přelomu tisíciletí.
Tato část sbírek obsahuje především řadu nejvýznamnějších hrobových celků (např. velmožské hroby z Kolína, Želének a Staré Kouřimi), unikátní ojedinělé nálezy (především importované předměty – např. třmen ze Zbečna, okres Rakovník, skvostnou vikinskou práci 10. století, obr. 13), významné kolekce nálezů z výzkumů českých hradišť, obsáhlé soubory z pohřebišť 8. a 11. století. Mohyla ze Želének (okr. Teplice) byla navršena ve 2. polovině 9. století patrně pro ženu knížete z nedalekého hradiska u Zabrušan. Jeden ze šesti hrobů v ní uložených byl bohatě vybavený a můžeme jej označit jako knížecí. Tělo ženy bylo na poslední cestu vybaveno množstvím skvostných předmětů, z nichž se však do dnešních dnů dochovalo pouze několik ozdob (ztracen byl např. stříbrný kříž ležící původně na čele pohřbené). Na krku měla zesnulá zlatý řetěz se zlatým medailonem utvářeným pomocí jemných filigránových drátků, na zadní straně zapletených do rostlinného ornamentu. Ještě pozoruhodnější je přední strana, kde ve zlatém lůžku spočívá antická gema, zhotovená kolem poloviny 4. století po Kr. a zobrazující jednoho ze synů Konstantina Velikého. Neznámý šperkař ji však do medailonu zasadil až v 9. století. U ramene pohřbené ženy byly dva kulaté knoflíky (gombíky), které dodnes udivují svým dokonalým provedením a jemností. Dalšími šperky ze želéneckého hrobu jsou tři zlaté hrozníčkovité náušnice, zdobené jemnou granulací. Pozoruhodným předmětem je stříbrná a pozlacená plaketa s vytepaným motivem lovecké scény, snad ozdoba opasku.
Další hrobový nález, tentokráte dvojhrob, který můžeme spojovat s rodící se českou aristokracií, byl objeven v Kolíně. V tomto případě byl „knížecí“ pár na poslední cestu vybaven nebývalým množstvím předmětů. Většina z nich byla do Čech dovezena z franské říše (jde o největší soubor karolinských památek nalezený na našem území), další část je moravské, respektive domácí provenience. Hrobovou výbavu tvořily zbraně (meč, sekera), výstroj (kování a ozdoby opasků, obr. 14, ostruhy), šperky (náušnice, gombíky, zlacené perly), amulety (zlomek slonoviny obložené zlatem, zlacená schránka) i skleněné a kovové nádoby. Některé předměty lze pokládat za „insignie“, odznaky knížecí moci. Muž byl vybaven mečem, vyrobeným mistrnou kovářskou technikou. Souprava řemení pochvy meče byla zdobena stříbrnými pozlacenými kováními zdobenými složitou rostlinnou ornamentikou. Náušnice ze Staré KouřimiPůvod opaskové soupravy lze hledat v císařských dílnách franské říše. Z franských dílen pochází i bronzové zlacené a stříbrem plátované ostruhy, zdobené filigránem a granulací. Nejpozoruhodnějším předmětem kolínského hrobu je stříbrný pozlacený kalich, který se však do dnešních dnů nedochoval v původní podobě. Brzy po jeho objevu v roce 1864 převládlo romantické mínění, že jde o hrob husitského vojevůdce Prokopa Holého. Při nálezu poškozená nádoba byla proto upravena na bohoslužebný kalich pro evangelický sbor v Kolíně.
Podobné společenské postavení jako pár pohřbený v Kolíně zastával i knížecí rod z hradiště Stará Kouřim (okr. Kolín). Rozsáhlý archeologický výzkum zde prováděný přinesl jak řadu poznatků o osídlení a opevnění tohoto největšího českého hradiště, tak i objev celého „knížecího“ pohřebiště. Hroby staršího horizontu obsahovaly vedle zbraní, zlatých i stříbrných šperků, honosných ozdob opasků či bohatě zdobených věder i několik předmětů, které lze – podobně jako v případě kolínského hrobu – považovat za symboly moci. Jde o zlatem a stříbrem zdobené spodní zakončení („botku“) slavnostního kopí či dřevce, zlatým plechem plátované ostruhy a stříbrem vykládanou sekerku, která se na kouřimské hradiště dostala snad díky obchodnímu spojení s Blízkým východem, a to prostřednictvím Velké Moravy. Významná kolekce nálezů pochází z Libice nad Cidlinou (okr. Nymburk), která byla v raném středověku sídlem dvou slavných velmožských rodů – Slavníkovců a Vršovců, a dvakrát se stala svědkem jejich vraždění vládnoucími Přemyslovci. Jedním ze zdejších největších objevů byly základy kostelní stavby vybudované po roce 950 a budovy paláce, postavené v blízkosti kostela. Hodnotné nálezové celky pocházejí z rozsáhlého pohřebiště v okolí kostela i z cenných sídlištních situací ve vnitřním areálu hradiště. Výzkumem odkryté kamenné stély s torzy nápisů byly původně patrně zazděny ve stěně kostela.