Audiovizuální spot "Kterak profesor Píč se svými přáteli na Pičhoře kopal" aneb Vánoční balíček k 102. výročí od úmrtí profesora Píče

Tleskot jemných dlaní je mírně tlumený hedvábnými rukavičkami, podpatky poklepávají do rytmu tance. Pot, smích, zběsilý rytmus – postarší muž se sotva stíhá otočit a už mu do náručí vplouvá další z krásných dam, přivírá oči a pobízí jej k tanci...

Tanečníky přeruší až rázný hlas režiséra a prosba o opakování celé scény. Jsme uprostřed Pantheonu, síně slávy v historické budově Národního muzea, a právě dokončujeme natáčení druhého spotu pro projekt Archeologie na dosah. Tentokráte jsme se rozhodli připomenout příznivcům archeologie jednoho z nejznámějších badatelů počátku 20. století, který je neodmyslitelně spjat se založením Prehistorického oddělení a expozice pravěku Čech v muzeu – Josefa Ladislava Píče.

Vybrat z jeho bohatého života některou z příhod či etap bylo velmi nelehkým úkolem, ostatně jak se sám pan profesor vyjádřil: „Život můj je, jako když se tančí kvapík a musím všechny panny provésti“. Nakonec jsme se rozhodli pro připomenutí jeho spojení s dalšími příznivci české archeologie – věrnými přáteli, kteří na vlastní náklady podnikali výzkumné cesty po okolí a prováděli řadu výzkumů a poté nalezenými předměty obohacovaly sbírky nově postaveného Národního muzea, tehdy ještě Muzea království českého. Jednalo se o čas, kdy archeologie byla (krom několika učenců na univerzitách) spíše vznešeným koníčkem několika majetných nadšenců. Tato doba, osoba J. L. Píče i jeho přátelé, sdružující se kolem něj a Muzea jako tzv. „Píčova družina“, jsou dodnes pro spoustu archeologů, studentů i zájemců o obor velmi inspirující: „Jeho osud, završen tak tragickým skonáním, znamenal konec ještě svým způsobem romantické éry archeologie, která je podvědomě přitažlivá i (nebo snad právě) dnes a kterou považuje část veřejnosti za stále aktuální“, říká Pavel Kacl, mladý archeolog, který si ve spotu zahrál postavu Jana Waňka, jednoho z družiníků. „I když si v dnešní době tento obor klade jiné otázky a nutně musí odrážet současné problémy, Píčovo úctyhodné dílo, muzejní i psané, zůstává jeho pomníkem, o to cennějším, že je stále využíváno. Výmluvně o jeho významu hovoří i fakt, že se předloni 19. prosince – sto let po Píčově smrti – na pietním setkání na vyšehradském hřbitově sešla značná část archeologické obce.“

I ono zmiňované smutné výročí, které připadá na 19. prosince, bylo jedním z impulzů, které nás vedlo k přesvědčení, že je o tuto osobnost a její odkaz stále zájem a po prvním audiovizuálním spotu „Minulost (v) nás“ padlo rozhodnutí vzdát i jí hold krátkým filmem. Ačkoliv byla realizace opět svěřena Pavlu Orságovi a Radimu Vaňousovi, studentům Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, a za scénářem stála odbornice z týmu Archeologie na dosah, rozhodli jsme se přizvat i širší veřejnost a zapojit ji do tvorby, do vzpomínek na J. L. Píče a jeho přátele. K oslovení dobrovolníků jsme opět využili naši stránku na sociální síti Facebook a tento postup se nám opět osvědčil. „O realizaci videospotu jsem se dozvěděla prostřednictvím sítě Facebook, kde jsem si přečetla o možnosti zúčastnit se jedinečné prezentace o jednom z nejvýznamnějších českých archeologů, jehož život mi připadá velice zajímavý a naplňující“, přitakává Eliška Horníková, studentka oboru Prezentace a ochrana kulturního dědictví na univerzitě v Hradci Králové. „Archeologie jako vědní obor si mě naplno získala, a proto jsem se rozhodla ji v budoucnu studovat.“ Pavel Kacl ji doplňuje: „Účastnit se natáčení chápu jako čest vůči památce J. L. Píče a jako možnost podniknout něco nového a neobvyklého v širokém rámci archeologie, přesněji řečeno její popularizace.“

Velmi nás potěšilo nadšení i zápal všech pomocníků, kteří defilovali před kamerou jako krásné tanečnice, dělníci, profesorovi přátelé anebo „jen“ pomáhali s přípravou interiérů, výrobou kostýmů a mnoha dalšími a dalšími nezbytnostmi, bez kterých by dílko nazvané „Kterak profesor Píč se svými přáteli na Pičhoře kopal“ nemohlo vzniknout.

Autorka textu: Kristýna Urbanová
(Národní muzeum)

Prohlédněte si v naší fotogalerii, jak celé natáčení probíhalo!

Posuďte sami, nakolik se nám povedlo a dejte nám vědět!

Režie: Radim Vaňous
Kamera a střih: Pavel Orság
Námět a text: Kristýna Urbanová
Hudba: Antonín Dvořák: Dva valčíky, Leoš Janáček: V mlhách
Mluvené slovo: Jan Tomešek, Filip Ferbr 
Zvuk: Jan Ondra
Herci: Jan Vališ (J. L. Píč), Pavel Kacl (Jan Waněk), Stanislava Kučová (služebná), Lucie Zámostná, Eliška Horníková, Viktoria Čisťakova, Ľudmila Orgonášová (tanečnice), Jakub Vít, Karel Kůt (dělníci).

Za výraznou pomoc před, při a po realizaci děkujeme Veronice Mikešové (Archeologie na dosah) a PhDr. Mileně Běličové (archiv NM). Velké poděkování patří také Zdeňkovi Benešovi (Ústav archeologické památkové péče středních Čech) a Martině Smetánkové (Ústav pro archeologii FF UK), kteří přispěli do tohoto balíčku svými články!

ZAUJAL VÁS OSUD J. L. PÍČE  A JEHO DRUŽINY? MÁME PRO VÁS CELÝ BALÍČEK ARCHEOZAJÍMAVOSTÍ!
Článek o Píčově družině 
Kterak se s vykopáváním hrobů na Pičhoře u Dobřichova začalo
Tip na výlet na Pičhoru u Dobřichova
Monotematické číslo sborníku Národního muzea, věnované nálezům profesora Píče

PODÍVEJTE SE NA VIDEO!