Kdo nosil skleněné náramky?

Stradonice

Skleněný náramek je unikátní výrobek, vlastní vynález sklářů pracujících v keltské Evropě ve 3. až 1. století př. Kr. Nemá žádné předchůdce ani paralely v antickém světě.

Nápad zhotovit náramek ze skla jistě souvisel s velkou oblibou nošení náramků z kovu a černých materiálů v době laténské a použití skla musíme považovat za výraz originálních inovací v rámci laténské kultury. Obrovská invence keltských řemeslníků či spíše umělců je ostatně známa a projevila se v širokém spektru nejrůznějších výrobků. Sklo je pro své vlastnosti, zejména schopnost velmi variabilního plastického tvarování, velmi vhodným materiálem ke tvůrčí řemeslné práci. Soudě podle počtu skleněných náramků, který se odhaduje na nejméně desítky tisíc kusů, je zřejmě nosila téměř každá žena a dívka. Skleněné náramky se dokonce staly jedním z výrazů kulturní identity laténské (keltské) populace.

Důvodem obliby skleněných náramků byla jednak jejich barevnost, jednak nápaditý a působivý plastický dekor. Znalost barvení skla dosáhla takové úrovně, že bylo možné dosáhnout téměř jakékoli barvy skla. Nejoblíbenější barvou byla nicméně kobaltově modrá, která měla zřejmě symbolický význam, ale je také esteticky velmi působivá. Celkový dojem ještě podtrhuje kombinace se žlutým či bílým sklem, které bylo hojně používáno ke zdobení náramků. V době vrcholu rozmanitosti náramků někdy po roce 200 př. Kr. byly oblíbeny široké náramky s bohatým reliéfním členěním do bobulek, podélných či příčných žeber nebo esíček. Je třeba poznamenat, že repliky těchto skleněných náramků jsou velmi žádané i dnes! Můžeme se ptát, jestli je praktické nosit náramek ze skla: nerozbije se hned první den? Kupodivu nikoli, jak ukazují současné experimenty. Vydrží i několik let každodenního nošení.

 

Autorka: PhDr. Venclová Natalie DrSc.
(Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i )

Štítky: 

Komentáře

Přidat komentář