Reportáž ze záchranného archeologického výzkumu v Chotýši

Léto je v plném proudu a spolu s ním i archeologická sezóna. Mnoho archeologů tráví většinu léta v terénu a s velkým nasazením odolávají žhnoucímu slunci i prudkým bouřkám a zachraňují pro nás cenné pozůstatky po životech našich dávných předků před nemilosrdnými koly těžkých stavebních strojů. Práce to není rozhodně jednoduchá a také ne vždy předem plánovaná.
To je také případ záchranného archeologického výzkumu v Chotýši na Českobrodsku, který od 11. do 31. července 2013 provádí Ústav archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ). Kolínský okres je mezi archeology proslaven svou četností archeologických nálezů, a proto i při menších stavebních zásazích dohlíží místní archeologové. Při jednom takovém dohledu si archeolog ÚAPPSČ Zdeněk Beneš povšiml, že na vedlejším poli se zničehonic objevila neohlášená skrývka terénu, pod nímž se zřetelně rýsovaly pravěké objekty. A vzhledem k tomu, že i sběry, které v tomto regionu v 90. letech prováděli amatérští archeologové Prkno a Zápařka, vykazovaly známky osídlení, bylo jasné, že je zde potřeba provést záchranný výzkum. Archeolog tedy začal pátrat a zjistil, že zde má vzniknout hala pro zemědělské stroje. Spojil se tedy s majitelem pozemku, který byl velmi překvapen, protože neměl zdání, že by měl svou stavbu hlásit archeologům. Ti mu však nabídli velice rozumné a příznivé podmínky výzkumu a tak s ním bez problémů souhlasil.

Vedoucí výzkumu, Mgr. Zdeněk Beneš (obr. 2) nám také laskavě poskytl informace, představil zajímavé nálezy a celým výzkumem nás provedl. A návštěva to byla vskutku zajímavá. Jedná se totiž o sídliště z mladšího neolitu, počátku eneolitu,  a starší doby železné, rozkládající se na příznivém jižním svahu na úrodné půdě. Zatím však není jasné, jak byla celá lokalita rozlehlá, neboť výzkum probíhá jen na menší ploše asi 20 x 80 metrů.

Přestože výzkum netrvá dlouho, již přinesl poměrně unikátní objev. Tím je neolitický dlouhý dům (obr. 1), který výzkum zachytil téměř celý. Nejedná se však o klasickou obdélníkovitou stavbu, ale o netypický trapézovitý dům, jehož jihovýchodní strana je otevřená, přerušená pouze několika většími sloupovými jámami. Dům v jednom místě porušují pouze dvě mladší jámy ze starší doby železné. Neolitických domů tohoto typu je v České republice opravdu zatím jen pár, jedná se tedy skutečně o jedinečný nález.
Zajímavostí je také jeden z objektů, ve kterém se vyskytovalo větší množství odpadu po štípání kamenné industrie, části pracovních jader (tzn. části kamenů, ze kterých se odštěpovaly drobnější nástroje) a také několik málo samotných nástrojů, jako například vrtáček či drobné čepelky. Materiálem je vizuálně poutavý bavorský pruhovaný rohovec (tzv. Plattensilex) a vzácně též křemenec typu Skršín. Vznikla tedy hypotéza, že by se mohlo jednat o výrobní objekt, tedy jakousi dílničku na kamenné nástroje, ovšem tato teorie musí být nejprve důkladně prověřena.

Samozřejmostí jsou četné nálezy keramiky. Krásné a z datačního hlediska významné jsou fragmenty keramiky s vypíchanou výzdobou (obr. 3), zařazující většinu zjištěných objektů do mladšího neolitu. Dále se v ojedinělých objektech vyskytuje také specifická nezdobená keramika, která byla předběžně zařazena na počátek eneolitu. Tato předběžná datace bude muset být ještě ověřena po umytí střepů. Pěkným nálezem je také část kamenného broušeného sekeromlatu. Zajímavé ale je, že na lokalitě se, patrně kvůli vyšší kyselosti půdy, nezachovaly téměř žádné kosti. Výjimkou jsou zuby domácích zvířat, které díky sklovině lépe odolávají nepříznivým účinkům půdního prostředí. Čím se obyvatelé této vesnice živili, se tedy dozvíme pouze z nepočetných náznaků. Zcela jistě však hlavní složku jejich stravy tvořila nemasitá strava, především zemědělské plodiny.

V současné době se na výzkumu pohybuje asi šest až osm brigádníků, terénní technik a vedoucí výzkumu. Ten se snaží zapojovat také studenty archeologie, protože jak sám říká, bez nich je správné provedení výzkumu výrazně obtížnější. Studenti již s archeologickými výzkumy většinou zkušenosti mají, mohou tedy poradit ostatním brigádníkům, když si s něčím neví rady a ušetřit tak čas vedoucímu výzkumu. Jak sám Zdeněk Beneš prohlásil, posluchači archeologie jsou na výzkumu takovou jeho pravou rukou.

Je tedy vidět, že být pozorný se vyplatí. Nebýt všímavého archeologa, další část nejstarších dějin Kolínska by bez povšimnutí zanikla a šance složit mozaiku českého pravěku by byla zas o něco menší. Stejně tak, jako si přejeme, aby naši současnou kulturu a vynálezy chránili a znali naši potomci, tak bychom ve svém vlastním zájmu měli my chránit kulturu našich prapředkůJe to přeci snad to jediné dědictví, které nám nemůže sebrat nikdo jiný, než my sami…

Za poskytnuté informace a čas děkuji Mgr. Zdeňku Benešovi!

Autorka textu: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)

Fotogalerie (foto V. Mikešová):

Komentáře

Přidat komentář