Čeněk Rýzner (1845 - 1923)

Čeněk Rýzner se narodil 9. ledna 1845 v Horních Studénkách u Šumperka. Po dokončení gymnázia v Moravské Třebové studoval v letech 1862-1866 na medicínsko-chirurgickém ústavu v Olomouci, kde získal titul magistra chirurgie (titul doktora medicíny nikdy neměl, i když je s jeho jménem často spojován). Můžeme se setkat s více podobami jeho jména, např. Risnar, Ryznar a další. Správná podoba jména je Ryzner. Podoba Rýzner se ujala nejspíše až za jeho pobytu v Roztokách.
V březnu 1866 nastoupil v Roztokách u Prahy jako lékař Oesingerovy továrny na barviva, která stojí v Nádražní ulici a v současné době probíhá její demolice. 7. října 1867 se oženil s Antonií, dcerou Václava Lemingera, ředitele únětického panství, a usadil se v Roztokách natrvalo. Vychovali spolu dvě děti.
Po svém příchodu do Roztok měl nejprve plné ruce práce spojené s jeho lékařskou praxí. Poté se začal zajímat o místní pamětihodnosti a starožitnosti nalézané v okolí. Zájem o archeologii probudil v mladém Rýznerovi již v Olomouci Jindřich Wankel. Na novém působišti jej v této činnosti podporoval profesor Josef Smolík, jenž Rýznera přiměl publikovat jeho výzkumy v Památkách archeologických. Josef Smolík, numismatik, profesor matematiky a fyziky, byl redaktorem Památek archeologických a jednatelem Archeologického sboru NM. Od roku 1909 byl ředitelem numismatické sbírky Národního muzea. První záznamy o Rýznerových darech dnešnímu Národnímu muzeu najdeme v Památkách archeologických již v roce 1877.

Následovaly články o výzkumech, které Rýzner konal v okolí. První větší výzkum (r. 1879) se týkal halštatské mohyly v Solníkách. Tato lokalita se nachází v severní části intravilánu Roztok na hraně vltavského údolí. Z mohyly vyzvedl bronzový meč, mnoho keramických střepů a další bronzové předměty. Krátký článek o tomto nálezu byl otištěn v jedenáctém díle Památek archeologických. Dne 14. března 1879 byl zvolen dopisujícím členem Archeologického sboru Národního muzea. Nedlouho poté přednesl na schůzi Archeologického sboru svůj příspěvek o nálezu lidské lebky v úvoze u Žalova a o svých výzkumech v Roztokách a na vrchu Řivnáči.
V roce 1878 objevil Čeněk Ryzner pohřebiště ze starší doby bronzové na Holém vrchu u cesty z Únětic do Roztok. Prozkoumal zde sedmadvacet hrobů s navzájem podobnou výbavou a konstrukcí, takže nebylo pochyb o tom, že se jednalo o pohřebiště jedné kultury. Pro tento účel si založil sešit „Poznámky přes archaeologickou sbírku. Hroby Ounětické“. Nedalo mu to a pátral po dalším pohřebišti v okolí, a vyplatilo se mu to, neboť asi sto metrů od první skupiny hrobů nalezl „skupení druhé“ s dvaceti devíti stejnými hroby. O obou pohřebištích vyšla rozsáhlá zpráva v jedenáctém čísle Památek archeologických. Tak se Rýzner zapsal do dějin archeologie tím, že v podstatě vypracoval první česky psanou moderně pojatou nálezovou zprávu. Objektivně a systematicky zde popisuje polohu a umístění hrobů a jejich výbavy (inventáře). Text je provázen kresbami nálezů, vysvětlivkami a také vlastním hodnocením. Rychlost, s jakou byla zpráva otištěna v odborném časopise, měla za následek, že se brzy stala známou mezi archeology u nás i v zahraničí. Dalším pohřebištím se stejnými prvky výbavy, konstrukcí hrobů a polohou mrtvých se začalo říkat „hroby rázu únětického“. Tato kultura byla, jak se později ukázalo, rozšířena po celé střední Evropě. Ujal se pro ni název kultura únětická. Ten zastínil výraz měnínský typ (Mönitzer Typus), který prosazoval na Moravě badatel Anton Rzehak. Únětice se tak staly eponymní lokalitou, která dala název celé kultuře. Artefakty kultury únětické byly nalézány již dříve, ale žádný z nich nevzbudil větší pozornost a to proto, že ještě nebyla příliš rozšířena metoda srovnávacího studia.

V letech 1881-1883 následoval rozsáhlý odkryv plošiny na vrchu Řivnáči, který se nachází vysoko nad údolím Vltavy poblíž Roztok na k. ú. Žalov. Rýzner na něm objevil výšinné sídliště z pozdní doby kamenné. Podle vrchu Řivnáče byla později pojmenována celá kultura řivnáčská. Vrch Řivnáč je tudíž druhou eponymní lokalitou, kterou Čeněk Rýzner objevil a prozkoumal. Opět o ní podal obšírnou zprávu v Památkách archeologických. Kromě mnoha kostí a kamenných nástrojů odkryl i zahloubený objekt pět metrů v průměru a jeden metr hluboký, ze kterého vyzvedl velké množství artefaktů. Vše bylo zasypáno kusy vypálené hlíny s rýhami a tunýlky. Rýzner správně pochopil, že jde o pozůstatky obydlí (stavby) se stěnami vypletenými proutím a vymazanými hlínou. Tento objev podnítil větší zájem archeologů o stránky života spojené s bydlením, obživou a výrobou.
Během výzkumu Řivnáče prozkoumal ještě sídliště z mladší doby kamenné v cihelně u vsi Černého Vola a roku 1884 pak další sídliště z mladší doby kamenné a laténské pohřebiště na opačném břehu Vltavy v Přemyšlení u Klecan.
Rýzner byl člověk všestranný a tak není s podivem, že spolu s Karlem Václavem Adámkem a Josefem Ladislavem Píčem založili roku 1888 Společnost přátel starožitností českých, v níž byl Rýzner zvolen prvním starostou. Tato organizace si vytkla za cíl studium a ochranu „plodů duchovních a uměleckých našich předků“ a funguje dodnes.

Další lokalitou, na kterou se Rýzner zaměřil, bylo hradiště na Levém Hradci, které zkoumal v roce 1889. Jelikož ještě nedovedl rozlišit, že některé nálezy jsou starší a jiné mladší, mylně se domníval, že všechny nálezy zde objevené patří do kultury řivnáčské, což výzkumy v pozdějších letech vyvrátily.
Ve stejném roce pak prozkoumal i mohylu z pozdní doby kamenné na blízkém vrchu Stříbrníku. To byl však poslední Rýznerův výzkum. Na konci osmdesátých let ustoupil profesor Smolík do pozadí a jeho místo zaujal J. L. Píč, o generaci mladší, se kterým si nebyl Rýzner názorově blízký a nechtěl se přizpůsobovat novým směrům. Píč prosazoval modernější pojetí archeologie, která slouží k poznání prehistorie. Jednotlivé artefakty chápal jako náhradu neexistujících písemných pramenů. Naproti tomu Smolík lpěl na starožitnickém přístupu, kde je důležité shromažďování a systematické třídění artefaktů. Roku 1890 se navíc stal obvodním lékařem pro Horoměřice, Roztoky, Žalov, Suchdol, Úholičky a Únětice a tím byl časově velmi vytížen. Pro vážné střety s Píčem a nedostatek času tedy zanechal archeologické činnosti a dále se věnoval jen sbírání starožitností. V roce 1891 opustil i Společnost přátel starožitností. Poslední akce, na které se Rýzner podílel společně s manželkou a která souvisela s archeologií, byla příprava Jubilejní výstavy v roce 1891, kde vystavoval své nálezy z Řivnáče, Přemyšlení a dalších lokalit. Své sbírky odkázal Národnímu muzeu.
Čeněk Rýzner ovlivnil svou prací i řadu umělců, např. Mikoláše Alše, se kterým se seznámil v roce 1877 během jeho pobytu v Suchdole u statkáře Alexandra Brandejse. Rýznerovy nálezy a vyprávění na mladého umělce zapůsobily natolik, že je použil i ve svých obrazech. Známý je třeba obraz „Žalov“ s bohyní Moranou a „pohanským“ pohřebištěm, nebo obraz „Na Jizeře“, kde je vyobrazen náhrdelník s kusy jantaru objevený Rýznerem v Úněticích.
I po ukončení archeologické činnosti byl Rýzner nadále aktivní ve veřejném dění. Byl členem různých archeologických společností, muzejního a vlastivědného spolku Včela Čáslavská, čestným členem Průmyslové besedy v Roztokách, dělnického spolku Bratrství v Klecanech a spoluzakladatelem Sokola v Roztokách. Zemřel 12. února 1923 v Roztokách a pohřben je na hřbitově na Levém Hradci.

 

Autor textu: Jan Ptáček
(Ústav pro archeologii FF UK)

 

Literatura:

Hásek, I. 1980: Únětická kultura ve středoevropské archeologii posledního století, Časopis Národního muzea – řada historická ročník CIL, 3-4, 121-150.
Kolářová, R. 2010: http://sokroz.cz/ke-stazeni/od-historie-k-soucasnosti, staženo 29.5.2013 21:29
Matoušek, V. 1999: MUDr. Čeněk Rýzner (1845-1923), objevitel únětického pohřebiště, Archeologické rozhledy 51, 189.
Moucha, V. 1980: Sto let od první publikace pohřebiště v Úněticích, Muzeum a současnost 3, 113-128.
Rýzner, Č. 1880: Řadové hroby blíž Únětic, Památky archeologické XI, 289-306.
Rýzner, Č. 1881: Řadové hroby blíže Únětic, skupení druhé, Památky archeologické XI, 353-366.
Rýzner, Č. 1883: Řivnáč, předhistorické hradiště u Levého Hradce, Památky archeologické XII, 209-216, 241-248, 299-302.
Rýzner, Č. 1884: Z pohřebiště přemyšlenského, Památky archeologické XII, 453-458.
Rýzner, Č.  1889: Mohyla Stříbrník, Památky archeologické XIV, 601-603.
Sklenář, K. 2000: Archeologie a pohanský věk. Praha.
Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha.
Sklenář, K. 2011: Josef Ladislav Píč jako redaktor Památek archeologických (k stému výročí jeho úmrtí), Památky archeologické CII, 8.
Smolík, J. 1879: Zprávy ústní, Památky archeologické XI, 272.
Stocký, A. 1923: MUDr. Čeněk Rýzner, Památky archeologické XXXIII, 344.

 

Štítky: 

Komentáře

Přidat komentář


Fatal error: Allowed memory size of 134217728 bytes exhausted (tried to allocate 33024 bytes) in /data/web/virtuals/20567/virtual/www/modules/system/image.gd.inc on line 256