Josef Ladislav Píč (1847-1911)
"Život můj je, jako když se tančí kvapík a člověk musí provést všechny panny." Josef Ladislav PíčRodištěm nejvýznamnějšího českého archeologa přelomu 19. a počátku 20. století je Mšeno, kde se roku 1847 narodil do rodiny mlynáře. Josef Ladislav Píč začínal svoji kariéru jako gymnaziální a univerzitní učitel a historik novověku, ale pak obrátil svoji pozornost k obdobím starším. V 70. a 80. letech 19. století se věnoval starší historii Slováků, balkánských Slovanů a Rumunů, cestoval po tamních archivech a polemizoval s maďarskými historiky o stáří slovanského osídlení v Uhrách. Hledání jeho kořenů a plán napsat nejstarší kulturní dějiny Čech jej přivedly k archeologii, na kterou se nakonec plně soustředil (Sklenář 2005, 438).
Píčovo další a nepochybně významnější dílo je neodmyslitelně spjato s Národním muzeem, kam přispíval nálezy už od roku 1869. Od roku 1887 zde začal působit jako redaktor Památek archeologických (v té době ještě s přízviskem „a místopisných“), kde mimo jiné záhy zavedl např. první fotografie. Od roku 1893 se stal také vedoucím nově vznikajícího samostatného prehistorického oddělení a správcem pravěké sbírky, do roku 1902 byl též jednatelem Archeologického sboru NM. V letech 1894-95 připravil prof. Píč první systematickou archeologickou expozici, která byla pod názvem Pravěk Čech instalována již v nové budově muzea na Václavském náměstí.
Významné byly též terénní aktivity tzv. „Píčovy družiny“, kolektivu amatérských archeologů, který kolem sebe J. L. Píč soustředil a který prováděl systematické výzkumy zejména ve středních Čechách. Nálezy podstatně rozšířily do té doby chudé muzejní sbírky a byly pravidelně publikovány v Památkách archeologických.
Za životní dílo J. L. Píče můžeme považovat Starožitnosti země české, které vycházely od roku 1899 do roku 1909. Přestože tato koncepce pravěkých dějin nebyla samozřejmě bezchybná, šlo o práci, která neměla ve své době obdoby, položila základ pro budoucí studium řady problémů a i dodnes se k ní odborníci vrací.
Osudnou úlohu sehrál v jeho životě boj o pravost Rukopisů, kde Píč stál na straně jejich obhájců. Nevybíravé formy sporu jej dovedly k sebevraždě - profesor Píč se 19. prosince 1911 zastřelil. Josefa Ladislava Píče si na vyšehradském Slavíně, kde zaslouženě spočívá po boku dalších českých velikánů, připomněli v den stého výročí jeho úmrtí zástupci celé archeologické obce.
Národní muzeum si J. L. Píče připomnělo v 180. čísle Časopisu Národního muzea (180/3-4) s příspěvky pracovníků Oddělení pravěku a antického starověku, věnovaném právě památce této výrazné osobnosti české vědy přelomu 19. a 20. století.
Další informace:
Článek PhDr. K. Sklenáře pro MF Dnes 22. 3. 2007
Medailon: profesor Dr. Josef Ladislav Píč od Josefa B. Cinibulka
Český rozhlas, Planetárium - Josef Ladislav Píč: Osud jménem archeologie
Zdroje:
Sklenář, K. 1993: Družina profesora Píče. Národní muzeum a zlatý věk neprofesionální archeologie v Čechách. Sborník Národního muzea - řada historická, sv. 47, č. 3-4, 1-50.
Sklenář, K. 2005: Bibliografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha.
Sklenář, K. 2011: Josef Ladislav Píč jako redaktor Památek archeologických (K stému výročí jeho úmrtí), Památky archeologické CII, 5-20.
Autorka: Lucie Vélová
(Národní muzeum)
V padesátých letech žily ve vilce v Praze - Dejvicích tři sestry Píčovy, které braly na byt studenty. Také jsem tam tehdy sháněl ubytování, ale braly jen studenty z venkova - pro možnost zásobování. Všiml jsem si tehdy obrazu a jiných památek na prof. Píče, jejich bratra. Mj. tam byl zarámovaný list novin s obrazem pohřbu prof. Pietsche. Takto - německým pravopisem - tam bylo jeho jméno uvedeno. Protože jsme o prof Pietschovi nic nevěděli, usoudili jsme, že jeho sestry si rodinné jméno počeštily (a netušily význam tohoto jména v hoborové češtině). Nevím, zda existoval i prof. Pietsch nebo šlo o novinářskou úpravu jeho jména, ale když jsem se dozvěděl o prof. Píčovi, usoudil jsem, že šlo o tutéž osobu.
Dobrý den, to je zajímavé, ale kdyby to byly sestry, tak by jim v 50. letech muselo být okolo sta let, což se mi úplně nezdá. Nicméně pohřeb "našeho" prof. Píče byl velkou událostí, na dobové fotografii je spousta lidí (kolik by asi přišlo dnes lidí na pohřeb nějakého známého současného archeologa?), pokusím se jí najít, jestli jí poznáte.
Dobrý den,
nevím jestli jsem Váš dotaz-komentář dobře pochopila, ale........
Je to velmi zajímavé, ale DOUFÁM, že Vás můžu ujistit, že šlo o tutéž osobu. Josef Ladislav Píč se jmenoval (nevím jestli jen v hovorové češtině či i ve spisovné češtině) česky, ale jelikož jezdil i do Německa a v Čechách bylo i hodně Němců, tak se německy jmenoval Pietch nebo Pietsch nebo Piech.
Slyšel jsem o nějakém dokumentu (patrně Česká televize), kde J. L. Píče měl hrát Ota Jirák. Mělo to mít spojitost i s Národním muzeem. Na internetu ani ve filmografii Oty Jiráka jsem nic nenašel. Nevíte o co se jedná?
Dobrý den,
někdy v roce 2005/6 vyšlo několik čísel časopisu Archeologie, časopis pak bohužel zanikl. S O. Jirákem, který byl J. L. Píčovi podobný, byly nafoceny fotografie v prostorách našeho oddělení ve staré budově Národního muzea do článku o J. L. Píčovi pro zmiňovaný časopis, ale že by vznikl nějaký dokument či filmový materiál, o tom nevím.
Chtěla bych se zeptat, jestli měl prof. Píč sourozence, jelikož vím, že zemřel bezdětný, ale ve Mšeně, kde se narodil, stále Píčovi žijí.
Děkuji.
Dobrý den,
co vím, tak měl J. L. Píč dva bratry a pak čtyři nevlastní sestry, takže je pravděpodobné, že nějací příbuzní opravdu jsou.
Dobrý den,
četla jsem si Váš dotaz a chtěla bych Vám na něj odpovědět ,,nejistou" odpovědí. O sourozencích J. L. Píče skoro nic nevím, ale jeho příbuzní stále žijí. Není to ale plně jisté. Mé babičky babička měla strýce a pravděpodobně to byl právě J. L. Píč. Nic ale nemohu plně dokázat.
Přidat komentář