nálezy

Keltská hlava z Mšeckých Žehrovic

Čer
27

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-111938Hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic

Snad nejunikátnější nález v archeologické sbírce Národního muzea letos oslavil 70 let. Přečtěte si, jaké okolnosti provázely jeho objev a čím je vlastně nález tak jedinečný!
 

Napsal(a) Veronika Mikešová číst dál

Antropomorfní soška z Chabařovic

Kvě
31

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-126980Antropomorfní soška z Chabařovic

Neolitická plastika nepatří na území Čech mezi časté archeologické nálezy. Je jí mnohem méně než na Moravě, což odpovídá známému trendu, že od Předního východu směrem na západ těchto nálezů ubývá. Antropomorfních neolitických sošek (či spíše jejich torz a fragmentů) se našly v Čechách pouze asi čtyři desítky. Za jeden z nejzajímavějších exemplářů můžeme jistě považovat právě sošku z Chabařovic, která se nachází ve sbírce Národního muzea.
 

Napsal(a) Lucie Vélová číst dál

Bronzové dýky z Kozích hřbetů

Úno
28

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-37 493-37 501

Dýky z depotu z Kozích hřbetů patří rozhodně mezi nejvýznamnější nálezy starší doby bronzové a jedny z nejcennějších předmětů archeologické sbírky Národního muzea. Jak se ale do muzea dostaly? A čím jsou tak unikátní?

Napsal(a) Veronika Mikešová číst dál

Gynekomorfní nádoba ze Svodína

Úno
15

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-43933Gynekomorfní nádoba ze Svodína

Nádoba ze Svodína (okr. Nové Zámky, Slovensko) patřící do lengyelské kultury přelomu neolitu a eneolitu je přes 6 000 let stará. Jde o nádobu antropomorfní, tedy představující lidskou postavu, v tomto případě nádobu označovanou za gynekomorfní, tj. se zvýrazněnými ženskými pohlavními znaky. Tento nález z roku 1931 předznamenal pozdější velké objevy na lokalitě.

Napsal(a) Lucie Vélová číst dál

Amfora s ležícími lvy (bucchero pesante)

Říj
11

bucchero

Najdete v expozici Umění Starého světa v paláci Kinských v sále 6

Typická etruská černá keramika s lesklým povrchem se vyráběla ve střední Itálii od 2. čtvrtiny 7. století ve velkém množství až do začátku 5. století př. n. l. Vytáčela se na hrnčířském kruhu a typickou černou barvu dostávala při redukčním výpalu s příměsí organického materiálu při teplotě kolem 600 stupňů Celsia. Název je pravděpodobně odvozený ze španělského slova búcaro pro označení jihoamerické keramiky, jejíž portugalské napodobeniny byly velmi oblíbené zhruba v době objevování etruských nekropolí v Itálii.

Napsal(a) Lucie Vélová číst dál

Zrcadlo s Dioskúry

Zář
06

Najdete v expozici Umění Starého světa v paláci Kinských v sále 6

Etruská bronzová zrcadla patřila k výbavě dobře situovaných žen etruské společnosti. Podle nápisů z některých zrcadel víme, že etruské slovo pro zrcadlo bylo malena nebo malstria. Mívají okrouhlý tvar, přední strana je konvexní, hladká a leštěná, ta sloužila jako vlastní zrcadlo, zadní konkávní bývá zdobena gravurou. Zobrazené scény častou souvisejí s představami o posmrtném životě, s věštěním, s hudební produkcí, s hostinami, s kultovními obřady, vztahují se ke světu žen, ale nejčastěji to jsou náměty z mytologie, často inspirované řeckými mýty, ale poněkud pozměňované k etruskému vkusu. Tyto výjevy jsou cenným zdrojem poznání etruského života.

Napsal(a) Lucie Vélová číst dál

Koňská faléra z Hořoviček

Srp
14

Faléra z Hořoviček. Foto archiv NMJeden z nejvýznamnějších předmětů, nalezených v laténské knížecí mohyle v Hořovičkách, je dnes uložen ve sbírkách Národního muzea. Jedná se o ozdobnou bronzovou puklici, která sloužila jako součást koňského postroje. Tato z Hořoviček je však naprosto výjimečná, neboť je precizně zdobena technikou "repoussé" (vytepávání motivu z rubové strany). Na lícu faléry jsou znázorněny řady stylizovaných lidských masek s charakteristickými listovitými korunami. Výzdoba je často přirovnávána ke zlatnickým výtvorům z Porýní, někdy je dokonce sama faléra považována za výrobek porýnských dvorských dílen, v Čechách tedy za importovaný předmět zvlášť prestižního a magického charakteru.

Napsal(a) Veronika Mikešová číst dál

Věstonická Venuše

Srp
01

Věstonická Venuše je bezpochyby jedním z nejstarších a nejznámějších uměleckých děl celého světa. Vznikla v rukou mladopaleolitického člověka, jenž žil v okolí Dolních Věstonic před asi 29-25 tisíci lety. Jaké okolnosti ho však přiměly vyrobit tuto sošku? Na co přitom asi myslel? Jakými procesy asi prošla, než byla znovunalezena?

Soška byla objevena roku 1925 týmem archeologa Karla Absolona při zkoumání pravěkého ohniště na lokalitě blízko Dolních Věstonic a od té doby nepřestala být středem zájmu. Její 11,5 cm vysoké tělo, zhotovené ze směsi hlíny a patrně kostního popela, zvýrazňuje typicky ženské tvary a je proto považováno za symbol plodnosti.

Napsal(a) Veronika Mikešová číst dál

Želenická spona

Črv
31

želenická sponaČlánek od archeologa PhDr. Václava Mouchy, CSc.

Objev „želenické spony“ je spojen se stavbou silnice mezi Brandýskem a Knovízí v roce 1843. K nálezu došlo 4. května v poledních hodinách při odkopávce terénu. Podle dobové zprávy dělníci s výkřiky „nalezli jsme rytíře“ přivolali na místo inženýra Josefa Pachla (1800–1853), který stavbu řídil a byl známý jako sběratel starožitností.

Z popisu vyplývá, že jáma dlouhá asi 175 cm a hluboká 30 cm byla vyhloubena v pískovcovém podloží, které překrývala asi 120 cm mocná vrstva země. V hrobové jámě ležela špatně zachovalá lidská kostra s bronzovou sponou na prsou, s železným mečem po pravém boku a s železným hrotem kopí, železným hrotem šípu a kruhem zhotoveným z „černého rohu“ po boku levém.

Napsal(a) Lucie Vélová číst dál

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - nálezy