Pravěkem jižního Kolínska. Libenice a keltská svatyně: velký omyl české poválečné archeologie?

Jižně od Kolína, směrem ke Kutné Hoře, tam, kde už krajina spadá stále níže k Labi, tvořil nápadně vyčnívající vrch Kaňk orientační bod pro řadu pravěkých populací, a možná také místo preferované ve vztahu k nebesům, místo dotyku země a nebes.

S tímto kopcem za zády a velkou řekou před sebou představoval zdejší prostor vhodné místo k sídlení téměř pro všechny obyvatele, kteří se zde usadili v průběhu tisíciletí. Novodobá usedlost Skalka přímo u vyústění silnice vedoucí dolů z Kaňku na hlavní silnici (Čáslav-Kolín) byla postavena v místech, které si zvolili k sídlení lidé všech pravěkých kultur už od mladší doby kamenné, tedy první zdejší zemědělci. Tak se pod ní vrství - a v polích kolem ní - nejen rozpadlá dávná obydlí všech dob, zachytitelná už jen archeologickým výzkumem, ale i hroby jejich obyvatel, jak dokazují občasné záchranné archeologické výzkumy. Dříve byly zaznamenány rovněž nálezy mincí doby římské. Je to také místo rozsáhlého sídliště z mladší doby laténské.

Místo nejznámějšího “keltského“ nálezu, který Libenice proslavil, se však nalézá asi o 800 m západněji, stačí pokračovat pořád po hlavní silnici směrem na Kolín. Po levé straně minete odbočku do obce Libenice a mezi ní a hlavní silnicí je prostor bývalé, nyní již opuštěné tržnice (severovýchodně od obce). Ta byla vybudována na zpevněné ploše, stavěné v roce 1959 pro váhu na vážení cukrovky a její sklad pro Kolínské cukrovary. V rámci skrývky zeminy byl proveden výzkum, který zachytil lichoběžníkový dům z mladší doby kamenné – kultury vypíchané, se sloupovou konstrukcí, uvnitř bíle omítnutý vápnem a malovaný šedou hlinkou, a posléze nejméně další dva domy. V rámci této akce byl rovněž pražskými archeology objeven podivuhodný nález: velký obdélníkový útvar ohraničený mělkým příkopem o rozměrech 83 x 26,4 m, uvnitř s osamoceným laténským kostrovým hrobem ženy se stříbrnými šperky. V jihovýchodní části opevněného areálu bylo zjištěno soujámí s dalšími jámami po kůlech, s pohřbem dítěte, neúplnými dětskými kostrami, kostmi koně, kozy, ovce, prasete - a do jeho horní části byla povalena kamenná stéla (dnes ji v obci na návsi připomíná novodobá kamenná plastika). „Menhir“ byl převezen do Archeologického ústavu v Praze a znovu vztyčen na jeho nádvoří, kde ho můžete vidět dodnes. Stříbrné šperky a další nálezy se ocitly v Národním muzeu. A o objevu byla rychle napsána obsáhlá kniha (1962), seznamující veřejnost s objevem první a dodnes v Čechách jediné toho druhu „keltské svatyně“. Vyhodnocovala také veškeré paleoastronomické aspekty této „observatoře“, ocitla se v mnoha učebních textech. Dnes se na výklad tohoto nálezu dívají archeologové jinak. Výklad objektu zpochybnil v roce 1995 Jiří Waldhauser, který předložil řadu důkazů o tom, že by se mohlo jednat o „germánskou svatyni“ z konce doby římské až z počátku stěhování národů, v jejímž prostoru se náhodně nachází daleko starší laténský hrob, který nesouvisí s ohrazením, ani s kamennou stélou. Ano, příkop oddělující „světský“ prostor a „sakrální“ tam je, také ostatní popsané objekty, jen se zdá, že je to nesprávně pospojováno, tedy že interpretace může být jiná. Z následné diskuse pak vyplynulo, že hrob ženy mohl být také uložen do současného nebo staršího ohrazeného areálu, záměrně v blízkosti kamenné stély – pravděpodobně zde stojícího neolitického nebo eneolitického menhiru. Byla by to v tom případě jistě ozdoba zdejší ploché krajiny, ostatně existuje zde občanské sdružení, které se vztyčováním menhirů v okolí zabývá. Kamenný „menhir“ tak můžete vidět i dnes na libenické návsi, vyrostl na konci 20. století z místní tradice udržované nadšenci a je dílem místního umělce.

Okolní pole jsou plná pravěkých nálezů, datovaných už od neolitu, a ty „keltské“ najdete zaručeně zhruba o 800 m východněji u výše zmiňované usedlosti Skalka hned u silnice na Čáslav. Vyjdete-li pak odtud po silnici do kopce na Kaňk, původně hornické osady z 13. století, uvidíte také zbytky středověkých hald, pozdně gotický kostel sv. Vavřince s významným sanktuáriem a kazatelnou, budovu radnice z roku 1526, dům čp. 120 s portálem datovaným 1560 - a zastávku autobusu směr Praha nebo Kutná Hora. Do Libenic se snadno dostanete autobusovou linkou z Kolína (Kolín – Kutná Hora) nebo pěšky z Kaňku (ca 1,5 km).

Autorka textu: Jarmila Valentová
(Národní muzeum)

Literatura k pravěku Libenic:
Drda, P. – Chytráček, M. 1999: Libenice zum Dritten, Památky archeologické 90, 186 – 206.

Droberjar, E. 2010: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě.

Pauknerová, K. 2010: Libenice – fenomenologický výzkum krajiny středního neolitu. In: Ecce homo. In memoriam Jan Fridrich, 283 – 290. Česká společnost archeologická, o. p. s. Praha.

Rybová, A. – Soudský, B. 1962: Libenice - keltská svatyně ve středních Čechách. Praha.

Valentová, J. 1999: Pravěké osídlení na katastru obce Libenice, okr. Kolín. Výsledky záchranného archeologického výzkumu v roce 1997. Archeologie ve středních Čechách 3/1, 93 – 99. Praha.

Valentová, J. 2002: Hutnická pec z doby laténské z polohy Libenice – Skalka, okr. Kolín. Archeologie ve středních Čechách 6, 351 – 361.

Waldhauser, J. 1995: Der Irrtum von Libenice. Archäologie in Deutschland 6 , 12-15.

 

Komentáře

Přidat komentář