Reportáž z výzkumu v Ratenicích aneb i takový může být výzkum

Představujete si archeologický výzkum jako rozsáhlou akci na obrovské ploše, kde se několik měsíců schází archeologové a střídají desítky brigádníků? Kde se nálezy keramiky počítají na kila a počet vykopaných objektů dosahuje minimálně stovky? Ne že bychom u nás takové výzkumy nenašli, avšak v této reportáži si ukážeme, že záchranný výzkum může být také zcela komorní záležitost, pramenící spíše z lásky k archeologii, než z nutnosti a povinnosti…

Je slunné páteční ráno a my se spolu s archeologem Ústavu archeologické památkové péče středních Čech Mgr. Zdeňkem Benešem vydáváme do Ratenic na Kolínsku, kde probíhá jeho rychlovýzkum germánské sídelní lokality. Proč říkáme rychlovýzkum? Jedná se totiž o malou plochu v bývalém areálu JZD, na které proběhly terénní úpravy, ale majitel pozemku se rozhodl dále nestavět. Nevznikla tudíž povinnost záchranného výzkumu, nicméně celá plocha asi 30 x 22 metrů (obr. 1) byla skrývkou odhalena a stala se tedy ohroženou. A to proto, že se na obnažené písčité půdě po skrývce vyrýsovaly kůlové jámy a další drobné objekty, v jejichž horních částech se nalezly zlomky keramiky. Bylo tedy jasné, že se zde před tisíci lety nacházelo sídliště, které by nám mohlo vydat cenné informace o minulosti. A že je potřeba ho rychle, avšak s nulovými finančními náklady prozkoumat. Archeolog Zdeněk Beneš se tedy rozhodl, že se do výzkumu pustí sám s pomocí svého technika, několika přátel a zčásti ve svém volném čase.

Podle nálezů keramiky pochází lokalita z doby římské. Ta zanechala v okolí Ratenic stopy na mnoha místech, přičemž nejslavnějším a nejbohatším z nich je nedaleké germánské pohřebiště Dobřichov-Pičhora, na němž před více jak sto lety profesor J. L. Píč objevil skvosty, o nichž se dnešním archeologům může jen zdát (o nálezech na Pičhoře se dočtete v našem dalším článku). Je tedy jasné, že ponechat lokalitu v takto atraktivní oblasti neprozkoumanou (navíc s takto nejistým osudem) by si žádný zapálený archeolog neodpustil.

Protože ale nejde o klasický záchranný výzkum, bylo nutno ho provést během několika dní. Den, kdy se na výzkum dostáváme i my, je již čtvrtý, bohužel však poslední. Musíme toho tedy stihnout co nejvíce. Jako navnazení hned po příjezdu Zdeněk Beneš vytahuje ze sáčků zatím nejlepší nálezy  zlomky plaňanského poháru (obr. 2). Tyto ladně tvarované nádoby s širokým ústím a elegantně úzkou nožkou u nás vyráběli Germáni těsně před přelomem letopočtu a svůj název dostaly podle sídliště Plaňany, kde byly prvně objeveny (více o době římské v tomto přehledu). A právě Plaňany jsou dalším blízkým nalezištěm, které je vzdáleno jen kousek od našeho malého ratenického výzkumu. Pro zajímavost se se Zdeňkem ještě projdeme po přilehlém zoraném poli, kde na nás v drobných kumulacích vystrkují hrany stejné černé tuhované střepy, které se našly i na naší ploše. Osídlení tu tedy jistě bylo rozsáhlé a déletrvající.

Jelikož nás ale tlačí čas, pouštíme se rychle do výzkumu. Chopíme se škrabek (tak v archeologii říkáme klasickým zahradnickým motyčkám, protože se s nimi odškrabuje hlína) a v příjemném teple slunečních paprsků se pouštíme do práce. V pohodové atmosféře si rozdělíme zbývající nedokopané objekty (v tomto případě kůlové jámy a další jámy zatím nejasné funkce) a během práce živě diskutujeme o nálezech, probarvení a terminologii barev zdejší písčité půdy (otázka odstínů velbloudí a béžové budí u pánů emoce) či o hygieně v pravěku. Témat je spousta, práce také. O zábavu není nouze, neboť na takto malém výzkumu je třeba improvizovat, například vyrobením stínítka na dokumentační fotografii z technikova vlastního těla a ošacení.

Odpoledne pro jistotu procházíme vykopané hromady hlíny s detektorem, aby bylo jisté, že ani malý kousek kovového předmětu nám neunikl. Detektor však mlčí a tak se musíme spokojit s nálezy keramiky a kostí. I přesto však nebyla všechna práce marná a díky odhodlání několika málo lidí a hlavně nadšení vedoucího výzkumu se podařilo zachránit alespoň malý zlomek naší minulosti a doplnit tak další střípek do archeologické mozaiky Kolínska, které je jednou z nejdéle osídlených a nejlépe prozkoumaných oblastí v naší republice vůbec. A to rozhodně stálo za to!

Autorka textu: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)

 

Více z výzkumu si můžete prohlédnout ve fotogalerii! (Foto V. Mikešová):

 

Komentáře

Přidat komentář