Velvarský hrob

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-11458 – H1-11489

Další z unikátních archeologických nálezů opatrovaných ve sbírce Národního muzea byl učiněn již v 19. století. Bohatý skříňkový hrob byl objeven v roce 1889 u Velvar (odtud název „velvarský hrob“). Inventář hrobu byl darován do muzea majitelem pozemku Vilémem Tomsou, bývalým starostou Velvar. V době objevu byl hrob – zejména kvůli nevšední výbavě – datován do období halštatu (Smolík 1890), další autoři postupně jeho stáří posunovali do doby bronzové (Schránil 1924) až na konec eneolitu. Ještě později byla navržena datace do středního eneolitu se vztahem k bádenské kultuře (Moucha 1960), nyní je řazen do proto-řivnáčského období (Pleslová-Štiková 1993).

Jak tedy vlastně velvarský hrob vypadal? Jeho podobu musíme bohužel rekonstruovat pouze dle popisů a dobové fotografie (Obr. 2), neboť původní nepublikovaný náčrtek nálezové situace se nezachoval. Hrobovou skříňku tvořila pětice pískovcových kamenů, jejichž vnitřní strana byla pečlivě opracována. Východní roh byl volný, je však možné, že byl původně obsazen šestým menším balvanem, který byl nalezen ve výplni hrobu. Hrob měl být orientován ve směru JZ-SV a obsahoval dvě neúplné kostry, dosti roznesené, tudíž jejich poloha nemohla být přesně určena, a polospálené kosti v amforovité nádobě. Předměty v hrobu tvořily zřejmě dvě výraznější akumulace (Obr. 3), jižnější (s urnou a mísou) a severní (s ostatními artefakty).

Inventář hrobu zaujal zejména pro naše prostředí nezvyklými kovovými artefakty a jejich velkým množstvím. V prvé řadě poutala pozornost unikátní ozdoba hrudi – půlměsícovitý měděný pektorál ze silného plechu s trubičkovitě svinutými konci (Obr. 4). Předmět, dlouhý 27 cm, je zdobený dvěma podélnými žebry a vybíjenou perličkovitou výzdobou ve tvaru dvojité klikatky. Osm dutých soudkovitých perel, z nichž u dvou se zachovaly vložené kostěné korály, bylo dle Smolíkova popisu navlečeno na rostlinných vláknech (Smolík 1890). K nim patřily ještě dvě drobné spirálky a duté vápencové válečky. Dále bylo vyzvednuto několik typů závěsků (celkem 14 kusů) z plechu napodobujících mušle, z nichž typ s vybíjenou perličkovitou výzdobou v šesti řadách je stejného charakteru jako výzdoba pektorálu. Tyto drobné ozdoby tvořily zřejmě dvě řady náhrdelníku, jehož třetí řada se pak skládala z pravých mořských mušlí, srdcovek, kterých se našlo celých pět a jedna malá. Závěsky se dvěma otvory mohly zdobit pas. Z hrobu dále pochází několik set drobných kotoučků a korálků kostěných a vápencových, které byly také zřejmě našité na oděvu. Do hrobové výbavy patřily i dva spirálovité náramky, jeden nacházející se na kostech. Co se týče keramické výbavy, nalezly se v hrobu celkem čtyři celé keramické nádoby – tři mísovité a výše zmíněná urna s popelem a dále rohaté ucho a část dalšího ucha, jejichž příslušnost k hrobu je však poněkud nejistá. Ani keramické tvary nepatří k typické produkci. Dále se nalezlo kamenné dlátko s dobře zachovaným ostřím.

Vybrané kovové artefakty byly v 90. letech 20. století podrobeny analýzám v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži (Pleslová-Štiková 1993). Rentgenovou fluorescenční metodou bylo prokázáno, že pektorál byl zhotoven z mědi s příměsí arzénu středoevropského, nejpravděpodobněji východoalpského původu. Neutronová analýza drobnějších předmětů rovněž potvrdila, že nejde o bronz, nýbrž měď. Zachované kosti předloktí patřily dle antropologického určení M. Stloukala gracilními jedinci, spíše ženě (Pleslová-Štiková 1993, 147). V inventáři velvarského hrobu byly dlouho spatřovány zejména jihovýchodní vlivy. Naposledy byla vyslovena hypotéza, že nošení pektorálů jako atributů vysokého postavení se k nám dostává přes Alpy z jihozápadu či přímo ze západu (Pleslová-Štiková 1993, 150). Problémem zůstává, že ani artefakty, doposud představené jako možné paralely velvarského pektorálu, nemají jasnou chronologickou či kulturní příslušnost. Velvarský hrob je nejenom v rámci českého pravěku dokladem existence osob výjimečného společenského postavení a stále zůstává do určité míry archeologickou hádankou.
 

Literatura:
Moucha, V. 1960: Příspěvek k datování velvarského hrobu, Archeologické rozhledy 12, 465-476, 497.
Pleslová-Štiková, E. 1993: A crescent-shaped necklace from Velvary, Bohemia, Amber in Archaeology, 147-152.
Schránil, J. 1924: Skříňkový hrob velvarský a jeho datování, Obzor prehistorický 3, 43-48.
Smolík, J. 1890: Kamenný hrob u Velvar, Památky archeologické 15, 189-192, 209-218.

Autor: Lucie Vélová
(Národní muzeum)