Nálezy z nejbohatšího pohřbu českého raného středověku - Kolínský knížecí hrob (druhá část)

Jak již bylo slíbeno, přinášíme Vám pokračování vyprávění o kolínském knížecím hrobě. Kromě stříbrného kalichu se v něm našel železný meč s bohatou soupravou kování, stříbrem plátované ostruhy, sekerka a skleněné číšky. Předpokládaný ženský soubor milodarů obsahoval četné skleněné korálky a kovové šperky – stříbrné zlacené bubínkové náušnice, kovové perly a zřejmě i zlacenou závěsnou schránku na amulety. Pojďme se podívat na velkolepou výbavu nejvýznamnějšího raně středověkého souboru z území Čech.

Součásti výbavy jedince mužského pohlaví byl dvojbřitý železný meč s  dlouhou přímou záštitou. Nedochovaná hlavice měla mít podle nejstarších svědectví „houbovitou“ formu. Na čepeli se nacházejí zbytky dřevěné pochvy vystlané textilem keprové vazby. Kalené břity čepele byly zhotoveny z tvrdé oceli a navařeny na houževnaté a pružné ocelové nedamaskové jádro. Po technologické stránce představuje kolínský meč špičkovou zbraň své doby, jeho provenienci lze hledat nejspíše na území Franské říše ve 2. nebo 3. třetině 9. století.

Kování řemení meče:
Luxusní litá garnitura řemení meče zhotovená ze zlaceného stříbra se skládá z trojlistého kování, přezky a dvou oválných asymetrických kování – krátkého a dlouhého, opatřeného na rubové straně průvlečkou. Lícová strana všech součástí garnitury je pokryta bohatou plastickou rostlinnou výzdobou. Hlavní motiv, který tvoří geometricky uspořádané lodyhy se složitě profilovanými listy členěné nody v podobě krátkých příček, je zvýrazněn užitím niella a záměrným odstraněním zlacení. Celá plocha zlaceného pozadí byla důsledně zaplněna stylizovanou rostlinnou ornamentikou doplňující a rozvíjející hlavní motiv. Mezi funkční části kování patřily pásy opatřené šesti stříbrnými nýty lemovanými měděným ozrněným drátkem, na spodní straně se nacházela stříbrná poutka, do kterých byly původně zasazeny osičky, mezi nimiž a korpusem kování se provlékal řemen. Soubor kování patří mezi nejkvalitnější uměleckořemeslné výrobky zhotovené v karolinském rostlinném stylu.

Ostruha:
Jedna z páru měděných zlacených a částečně stříbrem plátovaných ostruh s ploténkami, opatřených řemínky s kovovými garniturami, nákončími, průvlečkami a přezkami, které sloužily k připevnění ostruh k obuvi. Obdélné ploténky jsou opatřeny šesti stříbrnými nýty, uloženými ve dvou řadách souběžných s ramenem ostruhy. Hlavičky nýtů jsou podložené stříbrným plechem zdobeným tepanou imitací filigránových věnečků. Souprava je zlacena a zdobena geometrickou výzdobou tvořenou pásy z ozrněných a splétaných drátků a z masivních granulek podložených kroužky z hladkého drátku. V hrobě byla nalezena rovněž párová ostruha. Honosné ostruhy sloužily k reprezentaci zástupce nejvyšší společenské elity při slavnostních příležitostech.

Sekera:
Délka 15,3 cm, výška břitu 11,5 cm. Železná sekera širočina s úzkou čtvercovou šíjí a obloukovým břitem protaženým ve výraznou, rovně ukončenou bradu. Objímka obdélného násadního otvoru je opatřená na týlní i přední straně nízkými výběžky. Metalografický rozbor prokázal, že byl břit svařen naplocho ze železného a ocelového polotovaru.

Gombíky
Pojmem gombíky označuje moderní archeologie skupinu velmi charakteristických, v převážné většině středově symetrických kulovitých šperků, vyráběných nejčastěji z plechu, vzácněji ze skla. Tyto unikátní ozdoby byly oblíbené v poměrně krátkém období 9. a starší části 10. století a na relativně nevelkém území v rámci středovýchodní Evropy, přesto se vyvinuly do velkého množství forem. Kovové exempláře byly zdobeny pomocí rozmanitých uměleckořemeslných technik a velmi proměnlivá je i jejich velikost (přibližně 0,5 cm až 5 cm). Gombíky poznáváme až na výjimky z hrobových kontextů, kam byly ukládány jako ozdoby ženského a vzácněji i mužského oděvu, velmi často byly součástí dětských pohřbů.

Funkci gombíků nejsme schopni přesně rekonstruovat. Podle nejčastější polohy v hrobě v oblasti krku a ramen zemřelého, tedy v místech, kde se ve středověku spínal oděv pomocí spon, bychom mohli předpokládat, že se užívaly jako spínadla. V Mikulčicích byl výjimečně objeven i nález páru gombíků se stopami provlečení poutkem. Proti funkci jako funkčního spínadla nicméně svědčí nepraktický tvar, konstrukce z tenkého plechu, jemná aplikovaná výzdoba a absence známek opotřebování na těle gombíků. Gombíky byly spíše ozdobami, jejich praktická funkce byla potlačena. Používaly se jako závěsky, které se upevňovaly na oděv v místě úvazu či na konci šňůrky, která spojovala jednotlivé části oděvu. Užití gombíků jako závěsků, které vizuálně nahrazují spony, nejlépe vysvětluje i výskyt totožných exemplářů v maximálním počtu dvou kusů. Větší počet párů gombíků u některých pohřbů tak nejpravděpodobněji avizuje uplatnění na několika vrstvách oděvu. Kromě toho se vyskytovaly především v době postupného ústupu z živé kultury další způsoby nošení gombíků – užívaly se jako přívěsky v rámci kolierů. Mnohem zřetelnější je symbolická funkce gombíků – nákladné zdobení, aplikace bohaté škály motivů s vysokou symbolickou výpovědí, užívání drahých kovů, ale třeba i zvyk ozvučování některých gombíků, to vše svědčí o vysokém významu tohoto artefaktu pro vyšší vrstvy západoslovanských elit středovýchodní Evropy. V kolínském knížecím hrobě se nacházelo minimálně pět gombíků –  zachovaly se dva páry a fragment dalšího gombíku. Není jisté, zda všechny gombíky zdobily pochovanou ženu, nebo zda byl alespoň některý z nich součástí oděvu muže.

Kaptorga
Kaptorga ze zlaceného plechu z červené mosazi (tombaku) zdobená filigránovou výzdobou se dochovala fragmentárně. Drobné úlomky jsou dnes adjustovány na mosazné konstrukci. Schránka má po rekonstrukci obdélný tvar, původně však byla v nárysu pravděpodobně mírně trapezoidní a zužovala se směrem ke dnu. Kaptorgy sloužily u raně středověkých Slovanů jako schránky na apotropsia – předměty či látky, odvracející magickou mocí zlo.

Náušnice
Stříbrné zlacené bubínkové náušnice veligradského typu zdobené granulací uspořádanou do nepravidelných trojúhelníků se zachovaly rozpadlé na jednotlivé bubínky. Podle počtu bubínků a na nich zachovaných detailů lze předpokládat, že se původně skládala každá náušnice ze sedmi bubínků oddělených ozrněnými drátky.

Autor textu: Jiří Košta
(Národní muzeum)