Článek od archeologa PhDr. Václava Mouchy, CSc.
Objev „želenické spony“ je spojen se stavbou silnice mezi Brandýskem a Knovízí v roce 1843. K nálezu došlo 4. května v poledních hodinách při odkopávce terénu. Podle dobové zprávy dělníci s výkřiky „nalezli jsme rytíře“ přivolali na místo inženýra Josefa Pachla (1800–1853), který stavbu řídil a byl známý jako sběratel starožitností.
Z popisu vyplývá, že jáma dlouhá asi 175 cm a hluboká 30 cm byla vyhloubena v pískovcovém podloží, které překrývala asi 120 cm mocná vrstva země. V hrobové jámě ležela špatně zachovalá lidská kostra s bronzovou sponou na prsou, s železným mečem po pravém boku a s železným hrotem kopí, železným hrotem šípu a kruhem zhotoveným z „černého rohu“ po boku levém.
Jeden z nejvýznamnějších předmětů, nalezených v laténské knížecí mohyle v Hořovičkách, je dnes uložen ve sbírkách Národního muzea. Jedná se o ozdobnou bronzovou puklici, která sloužila jako součást koňského postroje. Tato z Hořoviček je však naprosto výjimečná, neboť je precizně zdobena technikou "repoussé" (vytepávání motivu z rubové strany). Na lícu faléry jsou znázorněny řady stylizovaných lidských masek s charakteristickými listovitými korunami. Výzdoba je často přirovnávána ke zlatnickým výtvorům z Porýní, někdy je dokonce sama faléra považována za výrobek porýnských dvorských dílen, v Čechách tedy za importovaný předmět zvlášť prestižního a magického charakteru.