Výlet na hradiště u Černovic

Hradiště u Černovic je umístěno na stejnojmenném vrchu (593 m n. m.), který se vypíná na jižním úpatí Přísečnického pohoří Krušných hor vzdušnou čarou přibližně 1,5 km od obce. Místní německé obyvatelstvo jej nazývalo Burberg či Purberg („Hradní vrch“). Hradiště je ze dvou stran obtékáno potoky: při západní straně Hutnou a na východní Hačkou. Jeho budovatelé využili oválné plošiny o rozloze asi 6 ha, která představovala ideální terén pro stavbu opevněného sídliště. Plošina směrem k západu a jihu končí skalním srázem. Stavitelé tak mohli využít této přírodní stěny jako části opevnění a z materiálu okolních skal vystavět zbytek hradby. Plocha hradiště byla podle nálezů keramických střepů a štípané industrie osídlena již v době kamenné – eneolitu (cca 4200 – 2200 př. n. l.). Kamenné opevnění hradiště bylo vybudováno v období knovízské kultury v mladší době bronzové (cca 1300 – 1050 př. n. l.). V 8. – 10. stol. n. l. je pak obývali naši slovanští předkové, kteří původní pravěké opevnění opravili a částečně přebudovali. Celá vrcholová plošina byla v roce 1985 vyhlášena chráněným přírodním výtvorem.

Již na konci 19. století objevil podle zpráv od místních obyvatel kustod teplického muzea A. H. Faasl první nálezy. Šlo o keramické střepy nádob z období raného středověku, konkrétně starohradištního (r. 670/680 n. l. – přelom 8. a 9. stol.) a středohradištního období (r. 800 – 950 n. l.). Mezi léty 1927 až 1939 provedl za podpory Městského muzea v Chomutově (dnes Oblastní muzeum v Chomutově) horník a obchodník H. Kraus z Černovic průzkum zavalené šachty zvané Bergloch v západní části hradiště (obr. 1, bod A na plánu). Jde o šachtu o hloubce 98,5 m, která je pozůstatkem hornické činnosti na tomto místě v období středověku. Z geologického hlediska však není zcela jasné, co se zde mohlo těžit. Ve výplni šachty objevil H. Kraus především železné předměty – ozubený srp a jeho zlomky, motyky, kopáče, kladiva, železnou jehlici, zlomky podkovy, ale také keramické střepy zdobené vlnicí, přeslen, knoflík pokličky, zvířecí kosti a v hloubce 26 m od povrchu jakýsi trojdílný zlatý kruh neznámé funkce. Všechny tyto artefakty předal do Městského muzea v Chomutově. V roce 1976 proběhl na ploše hradiště výzkum pod vedením PhDr. Zdeňka Smrže z Archeologického ústavu ČSAV, expositury v Mostě. Cílem tohoto výzkumu bylo přesněji datovat kamenné opevnění, rozšířit kolekci nálezů a tím ověřit dosavadní poznatky o osídlení hradiště a zjistit, jakou funkci měly četné jámy a prohlubně na ploše hradiště. Ve východní a jihozápadní části hradiště vykopal Z. Smrž dvě sondy o rozměrech 28x2 m a 20x2 m. První protínala val, v němž byly nalezeny četné raně středověké střepy spolu s recentními (novodobými) předměty. Zásadním objevem byla čočka šedé popelavé hlíny u základových kamenů hradby, která obsahovala množství keramických úlomků knovízské keramiky. Díky tomuto nálezu bylo možné datovat vznik opevnění do období knovízské kultury mladší doby bronzové. Nálezy z druhé sondy představovaly především zlomky eneolitické keramiky, pazourkové čepelky, zlomky drtidel na obilí, zvířecí kosti a také výjimečný nález bronzové dýky. Prohlubně a zasypané jámy na ploše hradiště byly prozkoumány menšími sondami. Většina z nich nejpravděpodobněji vznikla uvolněním bloku kamene, který zde byl těžen. Způsob těžby této suroviny na ploše hradiště tedy spočíval ve vyproštění kamenného bloku, jeho rozdělení na menší části a zpracování v hrubý polotovar. Opracování probíhalo v blízkosti těžby, což dokládají četné rozpracované bloky s puklinami a stopami úderů železných nástrojů. Otázka, jak daleko do minulosti sahala zdejší těžba, však v současnosti stále není zodpovězena. Nejpravděpodobněji se však jeví její počátek v období raně středověkého osídlení hradiště.

Na hradiště lze dojít dvěma způsoby. Jedna z možností je přijet vlakem do Chomutova. Od nádraží vychází žlutá turistická značka, která vede přímo na vrchol kopce (obr. 2). Nejedná se o nijak extrémně dlouhou procházku - cesta tam je dlouhá přibližně 6 km, což lze klidnou chůzi urazit přibližně za hodinu. Celkové převýšení od nádraží až na vrchol hradiště činí kolem 150 m a terén se zvedá postupně, takže tato cesta je poměrně málo fyzicky náročná. Trasa vás nejprve provede západní, okrajovou částí města Chomutova a po několika kilometrech se dostanete k mohutnému železničnímu viaduktu, za nímž se již vchází do lesa. Pro návštěvníky, kteří jsou možná znaveni cestou přes město, zde čeká zpestření ve formě dvou předválečných bunkrů na levé straně od viaduktu (obr.3). Od nich vede směrem doleva malá lesní silnička k dalšímu bunkru u železničního přejezdu. Zde je již cesta jednoduchá – stačí pokračovat po lesní cestě nahoru až k dalšímu železničnímu viaduktu, za nímž stoupá po levé straně cestička vzhůru až k hradišti (obr. 4).
Další možností je vyrazit přímo z Černovic. Cesta na hradiště je mnohem kratší (asi 3, 5 km), avšak méně přehledná. U vjezdu do vesnice ze silnice, která vede z Mostu a Chomutova směrem na Karlovy Vary (R 442/13), se nachází velký železniční viadukt (obr. 6). K němu se můžete dostat buď pěšky ze železniční stanice Černovice u Chomutova – asi 300 m podél trati směrem z Chomutova k obci, autobusem z Chomutova – zastávka městských autobusů se nachází ve středu vsi. Od ní pokračujte přibližně půl kilometru směrem nahoru přes přivaděč vody až k hlavní silnici R 442, kde již viadukt uvidíte. Do Černovic se můžete samozřejmě dopravit i vlastním autem. Za viaduktem pokračuje cesta rovně směrem k lesu. Po levé straně narazíte na malý rybník, u kterého je možné auto zaparkovat. Zde se cesta mírně komplikuje. Vpravo od rybníka se nachází velice nenápadná a často dosti zarostlá neznačená cestička, po které lze projít lesem až k bunkru u přejezdu. Odtud se již dostanete na žlutou značku vedoucí až na hradiště.

Při návštěvě Černovic stojí za to seznámit se s historií obce a prohlédnout si místní pamětihodnosti. První dochovaná písemná zmínka o Černovicích pochází z roku 1281, kdy obec patřila do majetku komendy řádu německých rytířů v Chomutově. V 2. polovině 17. století zde vznikla významná sochařská a kamenická huť, která využívala bohatých zdrojů křemence z nedalekého vrchu Hradiště. Kamenická dílna se zaměřovala především na výrobu mlýnských kamenů. Původní český název Černowice je odvozen ze starého označení mlýnského kamene – žernov. Nejstarší stavbou je dům čp. 5 z 2. pol. 17. století, v jehož přízemí je dodnes zachovaný mázhaus (rozměrná místnost zaujímající celou přední část přízemí patrového gotického či renesančního měšťanského domu) s valenou klenbou. Před tímto domem stojí mariánský sloup z roku 1688 od U. Engla. Další zajímavostí je soška sedícího Krista Trpitele ve výklenku domu čp. 80. Vznikla v roce 1696 v dílně J. Brokofa.
Jakmile vstoupíte do prostoru hradiště, dýchne na vás atmosféra dávno osídleného místa. Celý vrchol kopce je porostlý duby, jejichž větve se vlivem drsného počasí, které na tomto místě panuje, zohýbaly do neskutečných tvarů, takže celé místo působí velice tajemně (obr. 7). Od hlavního vchodu, ze kterého dnes zbyly pouze rozpadlé valy, vede vyšlapaná cestička k západní straně hradiště. Zde je plocha ohraničena rozlámanou strmou skálou (obr. 8). Tu tvoří třetihorní křemenec, ve kterém jsou dodnes zachovalé zkameněliny šišek, dřev, trav, listů atd. (obr. 9 a 10). Zkušený pozorovatel jistě i dnes nalezne mezi rozvalinami skály tyto krásné otisky dávných rostlin. Zde je nutno upozornit na zvýšenou opatrnost, pokud se rozhodnete sestoupit z okraje hradiště ke skále, jelikož kameny jsou na okraji srázu často uvolněné a nestabilní. Velká část skály byla bohužel zničena těžkou kamene na stavbu trati, výrobu mlýnských kamenů a dlažeb.

Na hradišti je dodnes patrný kamenitý val – pozůstatek hradby (obr. 5). Hradbu tvořila mohutná zeď složená z velkých kamenů, které byly utěsněny menšími kameny a hlínou. Pozůstatky dřevěné konstrukce výzkum neprokázal, avšak její přítomnost nevylučuje. Původní opevnění bylo cca 3 m široké a 2-2,5 m vysoké. Během výzkumu nebyly zaznamenány žádné stopy po příkopu, takže opevnění tvořila pouze jedna obvodová linie hradeb. Na celé ploše hradiště i v jeho bezprostředním okolí se setkáte s již výše uvedenými částečně zasypanými oválnými či hranatými jámami, které jsou pozůstatkem těžby kamene (obr. 12 a 13). Některé z těchto prohlubní by mohly být pozůstatky nejspíše raně středověkých obytných staveb. Dodnes však nebyl na ploše hradiště proveden rozsáhlejší výzkum, který by tuto domněnku potvrdil. Zajímavé místo se nachází téměř v polovině délky hradiště. Starší literatura jej uvádí jako „Schlösbrunnel“ („ Zámeckou studánku“; bod B na plánu hradiště – obr. 1). Jedná se o prohlubeň, jejíž stěny tvoří nasucho kladené kameny (obr. 14). Názory odborníků na původní účel této jámy se různí. Jako nejpravděpodobnější se jeví výklad archeologa J. Bubeníka, který ji interpretuje jako cisternu na vodu. Není však jisté, z jakého období pochází.
Jelikož se jedná o klasické hradiště na vrcholu kopce, můžete se zde pokochat výhledem na okolní krajinu. Západním směrem je krásný výhled na zarostlé krušnohorské kopce a vrch Úhošť u Kadaně, který je další významnou přírodní i archeologickou památkou (obr. 15). Na tuto horu vede přímo z Kadaně červená turistická značka. Nalevo odtud se na okraji skály nachází vyhlídka ne zrovna idylického rázu na povrchové doly a továrny. I tak se jedná o zajímavý pohled na neuvěřitelně rozsáhlé zničené krajiny, za nimiž se na horizontu zvedají kopce Českého středohoří (obr. 16 a 17).
Zpátky do Chomutova se můžete vydat stejnou cestou po žluté značce vedoucí až k nádraží.

Autorka textu: Anežka Sosnová
(Ústav pro archeologii FF UK)

Zdroje:
Adamcová, K. – Gláserová, Z. – Kovařík, V. – Nejedlý, V. – Zahradník, P. 2012: Marijánské, trojiční a další světské sloupy a pilíře v Ústeckém kraji. Praha.
Bubeník, J. 1988: Slovanské osídlení středního Poohří. Praha.
Čtverák, V. – Lutovský, M. – Slabina, M – Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha.
Preidl, H. 1935: Die Urgeschichte. Heimatkunde des Bezirkes Komotau 4/1, 151.
Smrž, Z. 1977: Nové poznatky o pravěkém a časně historickém osídlení vrchu Hradiště u Černovic. Památky, příroda, život 9, 19-26.

Oficiální stránky obce Černovice

 Fotogalerie (foto A. Sosnová):

Štítky: 

Komentáře

Přidat komentář