Archeologie na doraz aneb Festival živého pravěku na Křivolíku

Zhodnotit objektivně letošní křivolický Festival živého pravěku z pohledu účastníka není vůbec snadné. Proč? Protože do takového počasí, jaké panovalo, by nikdo, jak se říká, ani psa nevyhnal. Zato partu mladých nadšenců do archeologie a pravěku ano. Ačkoli sobotní ráno bylo temné, z nebe padaly provazy vody a všude už bylo bahna po kotníky, organizátoři i dobrovolníci se rozhodli, že by bylo škoda po náročných a dlouhých přípravách celý festival zrušit. A tak nezbývalo než zatnout zuby, ulít bohům nějakou tu medovinu a doufat, že jejich přízeň zajistí alespoň o kapku lepší počasí. V sobotu se však nebe rozhodlo, že festivalu prostě přát nebude. Ale naštěstí se i přesto našlo několik statečných a odolných návštěvníků, kteří nazuli pohorky a gumáky a do křivolických lesů dorazili. Z bohatého připraveného programu na téma Cesty lidí, zboží a myšlenek pravěkou Evropou a Šperk a krása těla však bohužel nemohli spatřit téměř nic, protože přírodní podmínky většinu nejzajímavějších aktivit znemožnily. A tak se aspoň těch několik odvážlivců prošlo po areálu, s odborným výkladem prozkoumali pravěké stavby, prohlédli si Kelty, Římany a Germány, jak se věnují svým řemeslům a na vlastní kůži zažili, jak tuhý dokázal život v pravěku asi být.

K večeru se počasí umoudřilo aspoň natolik, že bylo možné rozdělat oheň venku. Ovšem plánovaná scénka o keltské dívce Gyptina svatba musela být vzhledem k všudypřítomnému bahnu a nedostatku diváků odvolána. Večerní program byl tak vyplněn klasicky ohněm, vyprávěním a debatováním, kytarou a zpěvem a zahříváním se medovinou. Příjemným ozvláštněním však bylo taneční vystoupení s ohněm, které účastníkům festivalu předvedla skvělá tanečnice Hagen (mimochodem, o ní a tanci v pravěku na našem webu pravděpodobně ještě uslyšíte a uvidíte). Pod protrhanou oblohou s hvězdami, zastřeným měsícem a valící se mlhou tak celá noc získala téměř mystickou atmosféru.

Nedělní ráno už bylo o něco lepší, než to předchozí a konečně bylo možné vytáhnout další aktivity, které nemusely být pod střechou. A když hned o desáté začali branou proudit návštěvníci, mohli už obdivovat šikovnost zbrojířů, mincířů, šperkařů, tkalců a tkadlen, krásu prehistorického umění řemesla i těla. A jako bonus si mohli od šikovných keltských žen nechat na hlavě vytvořit některý z archeologicky doložených účesů (a u toho si prohlédnout velice působivé obrázky jejich původních majitelů, objevených archeology většinou v bažinách). Samozřejmě nechyběla ani komentovaná prohlídka celé osady, aktivity pro děti a poutavá přednáška na téma vojenství pravěké Evropy. Návštěvníci nebyli ochuzeni ani o pivo, medovinu a něco na zub a mohli dokonce ochutnat místní proslulé obilné pivo domácí výroby s příhodným názvem Křivoksicht. Takže i přesto, že se celou osadou museli tak trochu probrodit, jistě odcházeli příjemně obohaceni o nové zážitky a zajímavé znalosti.

Vlastně tedy takto zpětně, s přihlédnutím ke všem okolnostem, lze festival prohlásit za vcelku zdařilý. A to díky organizátorům z Bacrie o. s., kteří si s přípravami dali tolik práce a také díky všem účastníkům, kteří se nebáli fyzické nepohody, dorazili z různých koutů Čech i Slovenska a bez zbytečného naříkání vydrželi celý víkend v otravném bahně a dešti, aby tak veřejnosti přiblížili naši minulost. A vytrvalost zúčastněných byla přínosná nejen pro návštěvníky, ale i pro ně samé. Protože v nepříznivých podmínkách se lidská povaha stává průhlednější a daleko snáze se ukáže, která přátelství stojí za to navazovat a utužovat a která ne. Stejně, jako to nejspíše fungovalo i v pravěku…